V druhé části našeho vyhodnocení bychom vám rádi představili ty fotografie, které zaujaly alespoň některého z našich porotců. Můžeme říci, že se jedná o vyhlášení dvanáctého až čtvrtého místa na našem imaginárním žebříčku.
David Suchánek
 |
Pavel Pola: Hezký záběr, kompozice vedoucí k dvojici, kterou zaujalo něco v nedaleké
křoví. Pro romanticky laděný příběh by asi bylo lepší, kdyby se třeba
drželi za ruce a odcházeli do dáli (jako v tom legendárním animáku
Milujte se a množte se) a nekryli se brašnou s tou betonovou zdí. Ale
výsledek zcela zkazila kvalita zpracování – takhle brutálně přeostřenou
fotku jsem už dlouho neviděl, opatrně s těmi šoupátky… Vyloženě škoda.
Pavel Kutina: Tuhle fotografii bych si pracovně nazval “Banální příběhy všedního dne”, kdyby bývala byla moje. Kompozice přímo učebnicová, téma mi vyhovuje, koukalo by se na to velice příjemně. Kdyby… První, co asi padne do oka každému, je něco mezi šumem a zrnem (tipuju si původně filmové zrno, při postprocessingu ale “umělecky” digitálně dodělané, přišuměné a silně přeostřené), obešel bych se buď bez něj, a nebo naopak se “zrnem jako hrachy”, ze kterého by byla cítit vůně ustalovače i z monitoru. Dále mi na fotografii, když už je digitálně dodělávaná, vadí, že se autor nepokusil zbavit toho podivného objektu vpravo pod dívčí postavou. Ten černý flek (pták, kámen, plechovka nebo co to je) tam ruší a být tam nemusí. Ale hlavně, pane kolego, proč to celé padá doleva? Sice to vypadá jako prkotina, ale vnáší to do fotografie neklid a nesoulad, který u takhle klidného tématu nemá co dělat.
Vladimír Skalický: Kompozičně dobře zvládnutá fotografie. Asi jedna z nejlepších. Dobrý poměr světla a tmy. Postavy dobře zarámovány mezi stěnu a keře. Gesto levé postavy dodává obrazu pocit rozhovoru. Pokud bych chtěl něco vytknout, tak spuštění spouště o 5 vteřin později, ve chvíli, kdy postavy vejdou do místa mimo stěnu.
Josef Krása: Smysluplný snímek pro kompozici do čtverce, toho si cením. Neopodstatněný náklon, doteky objektů – lem zábradlí zavěšený na tašce. Degradující kvalita novinového výstřižku celkem pasuje k retro náladě undergroundu 80-tých let. Ale pak mi chybí název, který by to odůvodnil.
Jan Diviš
 |
Petr Jiskra: Tahle fotka mě baví. Vizuálně i pocitem, který ve mně vyvolává, jako by stín ožil a dělal něco jiného, než jeho “vrhačka”. Rád bych viděl takových fotek sérii.
Pavel Pola: Líbí se mi ten nápad, byť asi nechápu smysl toho nově vzniklého sousoší,
ale abych to hodnotil líp, tak by ten snímek musel být mnohem čistší. Osobně mě tam hodně ruší ty korále, náušnice, pestré vzory na tričku apod. Kdyby tam byla jen ta silueta a příp. náznak toho, jak to vzniklo, tak by to bylo pro mě mnohem silnější.
Pavel Kutina: Podle mne jedna z nejvýraznějších zaslaných fotografií, jen nevím, jestli se mi spíš líbí nebo jestli spíše ne – a tak to asi má být. Myšlenkově osciluji mezi vyzdvihováním autorovy geniality nebo jeho zatracováním za banalitu, ale nakonec budu spíš vyzdvihovat námět, neobvyklý úhel pohledu i práci se světlem (tedy spíše bez světla, mluvím-li o stínech).
Josef Krása: Škoda vzoru na mikině a v kapuce. Ruší čistotu. Ale i tak snímek, který má na rozdíl od mnoha účel a jemu podřízenou kompozici. Zasluhoval by ovšem smysluplné pojmenování.
Vladimír Skalický: Snaha o hru světla a stínu. Bohužel vyznívá trochu na prázdno. Jednak vadí postava, která stín vytváří, ale hlavně nebylo využito stínem vytvořit nějaký vztah dvou postav. Je tam náznak dialogu, ale obraz ve své velikosti je hodně zmatečný. Pomohl by výřez stínů do čtverce
Iva Svobodová
 |
Pavel Pola: Hezký detail. V první chvíli jsem si myslel, že to mimčo brečí, až pak
jsem si všiml, že to spíš bude důsledek koupání než nějakého problému. Zasněný pohled do dáli dává tušit, že se mrňousovi něco odehrává v hlavě, zřejmě zárodek budoucího myslitele národa. Velmi příjemné zpracování.
Zdeněk Tichý: Zdánlivě pouze jeden z mnoha dobře vyfocených portrétů
dítěte, ale ty kapky tomu přidávají i rozměr jakéhosi příběhu. To mám rád.
Vladimír Skalický: Naše Anička. Pro babičku dobrá, ale neklade si větší ambice. Do soutěží ani přehlídek nepatří. Jedině do alba, kde udělá vždy radost.
Josef Krása: Z rodinných fotek, jež do soutěže dorazily, je asi nejlepší. Správně zaostřeno, jemné světlo a přesná čistá kompozice, ke které opravdu pasuje (na rozdíl od mnoha jiných zde) čtverec. Naplňuje téma, ačkoli ještě další přesah bych uvítal. V rovině rodinného alba zůstává – kapkami a výrazem jemně zobecňuje, přesto, poselství navíc nevyjadřuje, zdá se mi, že chybí málo, …
Pavel Kutina: Na první pohled jsem měl dojem, že se jedná o slzy, pak jsem pochopil, že se spíše jedná o koupací fotografii a dítě nebrečí, ale přemýšlí. Lesk v očích, zaostřeno na řasy, perfektní výraz – ano, vím, jak těžko se fotografují děti. Tato fotografie opět přesahuje mimo rodinný archiv, zařazuji do nejužšího výběru.
Lucie Grebíková
Název fotografie: K sežrání…
 |
Jakub Kencl: Tak tahle fotka zaujala hned v náhledu. Pekelná tématika. Bohužel ve větší verzi mě už tolik nebrala. Nějak mi moc zanikla ta tvář na úkor vidlí(čky). Ale každopádně nápad se cení a věřím, že ještě někdy uvidím nějakou ďábelskou sérii v tomto duchu.
Pavel Pola: Ho hó, pozor, tady jde o něco víc, než jen o klasickou rodinnou fotku!
Na první pohled mě to hodně zaujalo, ty emoce při pohledu na tuhle fotku prostě letí ven a jsou různé, od vyloženě “ďábelských” typu “zlobivé děti skončí v pekle” po traumatizující pocity týraných dětí. Hodně
dobré, za mě rozhodně kandidát na bednu.
Pavel Kutina: Jedna z fotografií, která vyvolávala příliš mnoho otázek, aniž by na některé z nich odpovídala, u mne myšlenky běžely zhruba takto: Vidlička. Použitá. V pozadí oko. K sežrání. Od čeho je ta vidlička upatlaná? Proč vidíme jen JEDNO oko? A proč ten smutný pohled? To na té vidličce je opravdu sklivec???
Vladimír Skalický: Trochu morbidní fotografie. Nevím, co měl autor na mysli, když spojil dětskou tvář s hroty vidlice. Přesto pokus o originalitu oceňuji. Jen ten záměr mi stále uniká. Líbí se mi použití černé v akorátním množství. Bílé světýlko v oku a náznak lesknoucí se slzy dodává fotografii zvláštní význam poškozování nebo nějakého nebezpečí. Hodnotím kladně.
Zdeněk Tichý: Na první pohled působivé, na druhý pohled mám problém s
artefakty, které z toho lezou, takže problém zpracování a za druhé: jaká
je idea? Vidlička, v pozadí oko… Nevím, i když mě tato fotografie nějak
přitahuje…
Josef Krása: Zajímavý snímek, opět s názvem, který jej shazuje. Škoda. Navíc mi nepasuje do tématu.
Petr Jiskra: Rozhodně zajímavá fotka, která stojí za zamyšlení. Atmosféru snímku, snad až trochu hororovou, podtrhuje zpracování. Přesto mi vidlička přesně v koutku oka a nos rozbitý o okraj fotky připadají trochu přehnané.
Petr Linhart
Název fotografie: Siesta
 |
Jakub Kencl: Povedená klasika, která pobaví. Jediné co bych snad chtěl vidět jinak, je rovina zaostření snímku. Mohla být o metr blíže k objektivu. Takhle je spáč a plechovka piva lehce neostrá a vozíky za ním ostré jako brus, což si myslím, že degraduje tento záběr.
Pavel Pola: Nádhera! Z fotky vyloženě sálá vtip, byť není prvoplánovitý. Až na druhý
pohled jsem si všiml umně skrytého nápisu POLICIE a SECURITY, které dávají téhle fotce ten krásný “efekt nechtěného”. Při pohledu na ty vyrovnané vozíky v pozadí se mi krade na mysl otázka – co tam ten pán
vlastně hlídá? :-)) Moc hezká fotka. Kdybych měl hledat hnidu, tak bych jen ztmavil v pravé části ty mezery u posledního vozíku, ty mi trochu tahají oči ven z obrazu.
Josef Krása: Nemám příliš, co bych vytkl. Fotku dělá čistota a rytmika pozadí. Vtip textů a Plzně tak může lépe vyniknout. Za srdce mě přesto (možná náhodou) netahá, spící modely na mě vždy tak trochu působí jako „ukradený záběr“, a tak to moje nadšení z fotky trošinku (asi neprávem) brzdí.
Pavel Kutina: U mne jedna z nejlepších fotografií, které nám dorazily. Absurdita spojení nápisů na svetru a čepici s polohou a stavem dotyčného ve vztahu ke “stráženému” objektu pozorovateli nepadne do oka na první pohled, ale až při bližším průzkumu fotografie. Za mne rozhodně kandidát na jedno z nejlepších umístění.
Název fotografie: Prodavač
 |
Pavel Kutina: I tuto fotografii hodnotím velmi vysoko, není úplně snadné fotografovat “lidi bez lidí”, stánek zmrzlináře na úplně opuštěné pláži uprostřed horkého léta působí až strašidelně. Každopádně je to jedna z fotografií, které bych si byl ochoten pověsit na zeď.
Josef Krása: Myslím, že vtipu prodavače na prázdné pláži rozumím, ale nekonečný stín popředí a odstup fotografa na mě nepůsobí dobře.
Zdeněk Tichý: Opuštěnost v prostoru, to mě baví. Ale tady mi to funguje jen zčásti. Přece jen ten osamocený objekt není tak výrazný, aby to z toho snímku nějak obrazově či významově vystupoval.
Vladimír Skalický: Tzv. prázdná fotografie. Škoda, že místo autíčka není v obraze něco zajímavějšího. Nevím, co má vozítko reprezentovat. Je potřeba si uvědomit, že cokoli na fotografii je, jakákoli figura, má svůj význam, ale v tomto případě jsem tam nic nenašel. Tyto fotografie jsou velice oblíbené, ale musí se s nimi dobře pracovat. Doporučuji s námětem víc pracovat.
Pavel Pola: Tahle fotka už mě tolik nebaví, přijde mi, že hlavní motiv je spíš
upozaděný ve stylu “trpaslíci na Karlštejně”. Chápu, že smyslem bylo ukázat prázdnou pláž a “marnost” jeho počínání, ale v tomhle provedení mě to nějak neoslovilo.
Jakub Kencl: Klid, pohoda, prázdnota, zoufalost… vše v jednom. Pěkné střídání tonality snímku, horizontální rozdělení, prodavač pěkně umístěný v té prázdnotě. Prostě moc pěkná pohodovka, která mě zaujala.
Martin Weiszenstein
Název fotografie: Čekání na Godota
 |
Pavel Pola: Moc pěkná momentka, osobně mě tam opět trochu ruší ty světlé pruhy v
oknech, tahá mi to oči od toho hlavního motivu. S tím bych ještě zkusil něco udělat.
Jakub Kencl: Fotka určitě zaujala, jen nevím co se světlými okny. Neustále mi oči z chlápka utíkají nahoru do oken. Každopádně dobrá kombinace kolejí, nádraží, špinavý vlak, pohled na hodinky. Prostě mi to hraje, ztracenec v síti Českých drah.
Vladimír Skalický: Nemám tyto fotografie moc rád, protože je řadím do kategorie „ukradnutých obrázků“. Každý z nás se nějak chováme, tváříme, děláme divné pohyby nějak se šklebíme když si to neuvědomujeme, nebo si myslíme, že nás nikdo nevidí. Není hrdinství fotografa s dlouhým ohniskem tyto situace využít a nasnímat. Měla by následovat otázka, k čemu obrázek bude sloužit, co má ukázat. Pokud se jedná o záběr sportovce, který má ve tváři grimasu úsilí o co nejlepší výkon je to určitě něco jiného, než když se člověk tváří při vyndávání kousku masa z mezery mezi zuby. Je na zodpovědnosti fotografa, jakou cestou chce jít a o co svými obrázky usiluje. Známe mnoho fotografií známých osobností, jak jsou zachyceni při nějakém takovém okamžiku. Určitě je více fotografií, které mají osobnost více či méně zesměšnit než těch, které ukazují kladné stránky toho kterého člověka. A toto je zrovna fotografie na rozhraní. Pokud by to byl člověk bez berle, tak je jasné, že čeká na svůj vlak a přitom se dívá na hodinky. Ale ta berle to posunuje do roviny, že to může být vnímáno jako pokřivenost lidského těla, na které se fotograf zaměřil.
Jinak je fotografie čistá a jednoduchá. V obraze není nic rušivého. Obrazové zkratky, jako je vagon v pozadí, jasně určují, o jakou scénu jde. Opakování horizontál příjemně narušuje vertikála člověka. Tím se pohled diváka přímo soustředí na člověka, který je dominantní figurou záběru. Po obrazové stránce hodnotím kladně.
Zdeněk Tichý: Čekání na Godota je pěkný název dokreslující
fotografii. Opravdu to tak někdy ve skutečnosti skoro bývá. Není to obrazově nijak výrazná fotka, hlavní motiv se poněkud ztrácí. I když ten zachycený moment spolu s názvem (ano, patřím k těm, kdo si myslí, že
fotografii lze názvem jak zabít, tak i pozdvihnout) mě baví.
Petr Jiskra: Pro mě velmi zdařilá symbolická fotografie, vizuálně kultivovaná a plná symboliky. Stojící vlak, odložená berla, samota nástupiště, jen ten čas na hodinkách jde nemilosrdně kupředu. Dočká se pán svého vlaku, nebo mu už dávno ujel? Snad jenom – není ten pohled na hodinky až moc prvoplánový?
Josef Krása: Snímek čistý, kompozice ukázněná, moment zachycený optimálně, to vše mi sedí. Sice je obsah docela tichý, není v tom zrovna světoborné a existenciální sdělení (jak autor názvem naznačuje), ale pěkné světlo mi ke snímku sedí. Jen ten teatrální název – proboha proč? Nestačilo by prostě – “Čekání”?
Pavel Kutina: Na fotografii sice nevidím žádnou závažnou chybu, ale také ani žádné “poselství” nebo myšlenku jinou, než že na vlaky se často čeká. Přestože mám “mašinky” rád, zde se mi autor do vkusu netrefil – nějaké otázky fotografie sice přináší (Proč tam čeká? Proč ten vlak nepřijel? Čeká na vlak? Proč právě takový název? Proč to autor fotografoval?), ale celkově na mne působí jako něco, co bych si do obýváku asi nepověsil.
Pavel Melicherčík
Název fotografie: Normálně nekuřák…
 |
Vladimír Skalický: To je už jiná. Záběr muže, který si vychutnává klidné chvíle s dýmkou. Protisvětlo zvýrazňuje kouř z dýmky a tváři dodává příjemnou konturu. Osvětlení tváře rozptýleným světlem pomáhá čitelnosti obrazu, jinak by byla tvář utopená ve tmě. Zasazení do výřezu čtverce je příjemné. Jediné co bych vytknul, je useknutá ruka s dýmkou. Je to tak, tak na hranici snesitelnosti. Pokud by bylo ruky trochu víc, byl by obraz ještě lepší. Naštěstí soustředěnost diváka míří ke tváři člověka, takže tato malá chyba není na první pohled tak viditelná. Docela zajímavou hříčkou jsou i brýle. Při troše chtění je možno vidět růžky, které spolu s „ušmudlaností“ tváře představují milého čertíka, který může v osobě fotografovaného být. Fotografii hodnotím velice kladně. Na nic si nehraje. Je jasná, prostá a čitelná. Svojí jednoduchostí a zpracováním velice podařená.
Zdeněk Tichý: U tohoto kuřáckého portrétu bych měl výhrady k
přílišným přepalům ve vlasech, poněkud to odvádí pozornost od podstatného. A přece je pro mě ta fotografie kuřáka dýmky zajímavější, než další ze zaslaných, na kterou v našem hodnocení ještě příjde řada. Jsou vidět oči, je tam zajímavý výraz tváře. Nebylo by to ale (s dovolením, takový rychlý pokus ) nějak takto lepší?
Petr Jiskra: Další fotka kuřáka, tentokrát filozoficky zamyšleného a kouřem zahaleného. A opět skvělé světlo, snad až na pravý horní roh, a světla ve vlasech, utíkající z fotky ven. Možná bych i zde zkusil experimentovat s ořezem.
Pavel Pola: Hezký portrét. Líbí.
Josef Krása: Pěkný moment s úplně hloupým názvem. Zdařilý portrét, kouř v protisvětle jako obvykle čaruje, dobře dosvíceno. Ale aby to byla „člověčina“, chtěl bych znát portrétovaného, chtěl bych v názvu jeho příběh nebo jeho samého a ne banalitu, že kouření jen zkouší.
Pavel Kutina: Jako normálního kuřáka cigaret i nenormálního kuřáka dýmky mne zaujalo už jen to téma. Kdybych chtěl být hnidopich, tak bych snad napsal jen to, že když se mi oči zastaví u těch brýlí, tak už z nich neodejdou, ten skleněný “pohled” kamsi nahoru mne maličko ruší. Jinak ovšem velmi zajímavý portrét, kouř dělá s obrazem divy.
Jan Pavelka
Název fotografie: Babička upekla štrúdl
 |
Pavel Kutina: Krásný příklad toho, jak technika nemusí nutně fotografa omezovat. V EXIFu vidím jako fotoaparát uvedený Panasonic DMC-TZ7, tedy takový trochu lepší kompakt, kterému fotografovaná scéna nutně musela dát “zabrat”. Mírně se to odráží na technické kvalitě, ale tématu to neubírá ani to nejmenší. Z fotografie vnímám tu radost z povedeného díla i ze života a sbíhají se mi sliny (tedy samozřejmě na štrúdl), babička je i zasazená do naprosto přirozeného prostředí (do správně “zabydlené” kuchyně). Podle mne tahle fotografie výrazně přesahuje rodinné album, pro které pravděpodobně vznikla. Za mne je to adept na jednu z nejvyšších příček.
Josef Krása: Něco ve světle snímku a babiččiných očích mě děsí. Trošku sci-fi účinek fotografie, zřejmě způsobený září za závěsem za babiččinou hlavou. Těžko se mi to popisuje, ale být světlo jen nepatrně jiné, snímek by získal úžasnou domáckou atmosféru. Takhle mě stále něčím znepokojuje a i přes čistou kompozici a milý výraz modelky si ho nedokážu plně vychutnat. (Tedy, něco bych si na něm vychutnal opravdu rád, … :o))
Petr Jiskra: Krásný portrét, jeden z těch, co o portrétovaném vypovídají i zasazením do prostředí. Pravá strana je sice oproti té levé poněkud nezajímavá. Ale to mi nevadí tolik, jako světlo, na většině snímku sice krásně měkké a příjemné, ale které také vyžralo kus štrůdlu a lesk v očích vyrobilo na nepřirozeném místě.
Vladimír Skalický: Dobrá portrétní fotografie. Zachycuje babičku v jejím domácím prostředí. Pokud by byla fotografie součástí většího celku, mohla by dobře reprezentovat sociální žánr
Pavel Pola: Příjemná rodinná fotografie, úplně ten štrůdl cítím. Nedá si někdo kafe? 🙂
Pavel Matoušek
Pavel Matoušek porotě trochu zamotal hlavy, zaslal totiž do redakce šest částečně souvisejících fotografií s tím, abychom si to nějak přebrali. Někteří z porotců se je snažili hodnotit jako sérii, zatímco jiní si vybrali jednu nebo několik fotografií a hodnotili jen ty. Jak také vyplývá z našich komentářů, nakonec jsme se shodli, že kdyby výběr udělal Pavel sám a zaslal jen ty fotografie, které sám považuje za nejlepší, byl by se pravděpodobně dostal nejen “na bednu”, ale možná i na příčku nejvyšší.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vladimír Skalický: 1. Pokus o něco zajímavého a neotřelého. Je vidět, že autorovi chybí zkušenost nebo spíš větší míra autokritiky. S tématem se dá dále pracovat, musí se to zkoušet a zkoušet. Po několika foceních se rozhodne, zda to stojí za to nebo ne. Fotografie na mne působí strašidelně. Věřím, že autor tento záměr měl. Fotografie byla podle mne udělána velice nahodile bez předchozího přemýšlení. Ale i takové pokusy se cení.
Josef Krása: Mnoho psů, zajícova smrt. Pohromadě mi to nesedí a co je autorův favorit, ze série nepoznám. Třeba nám to naznačí v diskuzi. Třetí a poslední jsou myslím naprosto hluché a nezdařené snímky, neostrost zde není využita k žádnému sdělení. Ostatní se mi dost líbí, ale proč zde? A co chtějí říct společně? Divadelní fotografie je fascinující disciplína, ovšem je svázána s obsahem, který je zachycován. Vytržena z kontextu ztrácí úplně svou sílu.
Vladimír Skalický: 2. Chvíli jsem přemýšlel, jak tuto fotografii zhodnotit. Je vidět, že se jedná chtěný obrázek. Blízkost záběru jasně přiznává, že fotograf a fotografující spolu spolupracovali. Gesto ruky a obličeje dodávají tváři určitou zajímavost. Ale tady to asi končí. Pro obecnější hodnocení chybí cokoli dalšího. Neni zde žádné pozadí, respektive je bílé. Není tu žádná jiná figura. Je tu člověk sám se svým výrazem. A pokud s tím fotografovaný souhlasí, tak proč ne. Ale ptám se sám sebe (a taky autora).:”proč to ukazovat?” a na tuto otázku já mám jasnou odpověď. Teď si ji musí zodpovědět ještě autor.
Petr Jiskra: Jako série mi těchto šest fotografií nefunguje příliš dobře. Fotografie 3, 5 a 6 se mi ale velice líbí. A kdybych si měl vybrat jen jednu, bude to číslo 6, protože předkládá spoustu různých otázek a nechává obrovský prostor pro vlastní představivost. Je zkrátka tajemná.
Vladimír Skalický: 3. Pro mne velice zajímavá fotografie. Svojí jednoduchostí, čistotou a použitím minimální škály šedých. Figury na obraze jsou natolik čitelné a pózy jasně charakterizující vzájemné vztahy. Přesto, že se jedná s velkou pravděpodobností o divadlo, tak významovou stránku hodnotím velice kladně. Fotografické zkratky postav, gesto ruky, nejasnost tváří, černá a bílá, to jsou všechno podpůrné prostředky k tomu, abychom se soustředili na vztahy figur. A kdo uvažuje dál, může si tyto vztahy na obraze převést do svého vlastního života. A to je hlavní přínos této fotografie. Je lidská a osobní. Týká se každého z nás.
Zdeněk Tichý: Je tam asi série zachycující divadelní představení a
několik dalších solitérů. Celé je to poněkud nesourodé. Udělal bych výběr 3.,5.,6. Jinak to podle mě nefunguje.
Vladimír Skalický: 4. Fotografie z divadelního vystoupení. Dobrý portrét herce ve svém hereckém nasazení. Díky hře a výkonu hlavní postavy je dosaženo dobré fotografie. Poměr černé a bílé mi vyhovuje. Je dobře volen výřez. Hodnotím kladně.
Pavel Kutina: Chtělo by se mi napsat “kdo chce moc, nemívá nic”, jako kdyby se autor nemohl rozhodnout, kterou fotografii má zaslat, tak poslal pro jistotu všechny. Nevím, co si z toho vzít, na sérii je to roztříštěné a nesoudržné, jako jednotlivé fotografie mi to nefunuje. Dovedl bych z toho sestavit buď jednu krátkou sérii (pravděpodobně divadelní), nebo bych z toho vybral jednu. Jako nejvýraznější vidím zřejmě tu s řečnickým pultem a vytřeštěnýma očima, ale u té se mi zase zdá, že autor nepřináší do fotografie nic nového, protože všechnu práci s výrazem (byť maličko přehraným) za něj obstaral herec. Největší autorův přínos vidím v provokativní kompozici, jen si nejsem jistý tím, že to stačí.
Vladimír Skalický: 5. Dobré gesto, dobrý výřez, dobrá fotografie. Diváka zaujme především gesto ruky a tváře. Působí na mne, jako truchlící anděl, který na sobě nese tíhu tohoto světa (to jsem hezky napsal, co). Byla by dobrá, i kdyby se otočila o 90°doprava. To by anděl již pod tou tíhou padal úplně.
Jakub Kencl: Tady asi autor asi nevěděl co nám poslat. Za sebe říkám, že by mi stačily fotky 3,4 a 5. Solidní divadelní fotografie, které zaujaly i pobavily. I když (nebo možná právě proto) spíše dělám fotografie 4 a pátého typu, tak mě hodně zaujala právě trojka. Jde z ní na mě tajemno, možná i trocha hrůzy, chci vědět, co bude dál, co se to tam děje. Pěkné.
Vladimír Skalický: 6. Proti předchozím ale slabá. Postava nic moc necharakterizuje. Useknutý nos obrazu moc nepomáhá. Na význam to nemá žádný vliv. Řekl bych nepodařený pokus. Ale i takové musí být na cestě za dobrou fotografií. Jen si to autor musí včas uvědomit a vyřadit je před tím, než je někam posílá, nebo prezentuje na veřejnosti.
Pavel Pola: Pavel se evidentně nemohl rozhodnout, jakou fotku poslat, tak jich
naposílal hned několik. Bohužel, fotky netvoří celek, takže to hodně ztrácí. Část je zřejmě z nějakého divatelního představení. Je toho prostě hodně, ani se mi nechce ke každé něco psát, když se autor sám
nedokázal rozhodnout, kterou pošle. Nejvíc mě zaujaly dvě – ta poslední, jak dotyčný “kouká do tmy” a ta už mu částečně užírá jeho JÁ a pak ta “rozmazaná dvojice”. Kdyby poslal jen tyhle dvě, nebo ideálně jen tu
poslední, tak by to bylo za mě určitě na bednu, takhle to ještě chce na sobě zapracovat. Ale šance tam je.
Tak to bychom měli a teď už nás čeká jen to nejlepší z vámi zaslaných fotografií.
