Už je to konečně tady. Při vyhlašování této soutěže jsme si dali za cíl vás trošku přinutit k nějaké akci a ne jen vytáhnout kartu z fotoaparátu a vybrat tu, která se vám zdá nej. Myslíme si, že se nám to i povedlo, o čemž svědčí počet fotografií, které do soutěže dorazily. Nakonec se tedy zúčastnilo 19 autorů s celkem 28 snímky.
Ještě než začneme s hodnocením vašich fotografií, ráda bych vám blíže představila jednoho z hodnotících, který sice nepatří do naší redakce, ale z několika důvodů jsme ho požádali o spolupráci. Je jím Vladimír Skalický, místopředseda Svazu českých fotografů, člen Fotoklubu Lanškroun a náš dlouholetý kamarád a nesmlouvavý kritik našich fotografií. Vzhledem k tomu, že čtvercový formát a černobílý film je již mnoho let základním kamenem jeho fotografické tvorby, usoudili jsme, že pro hodnocení této soutěže bude kritikem více než povolaným.
Jdeme na to a jako obvykle začneme od spodních příček.
Miroslav Šmejkal
 |
Josef Krása: Snímek se snaží mít akční a dynamickou kompozici, to si cením, chybí však ten žralok, jeho zadní ploutev v prostoru před chlapcovou hlavou. Bez výrazného objektu podvodního pozorování chybí dominanta snímku. Tedy pardon – jedna dominanta tu je – bohužel kompozičně nešťastně přímo uprostřed – ale to nemělo být podstatou autorova sdělení, že ne? :o))
Pavel Kutina: Nevím, jaký byl záměr autora, podvodní fotografie je sice zajímavá neobvyklým prostředím, bohužel z “člověčin” divákovi ukazuje především gluteus maximus, což se mi jako téma fotografie nezdá jako dostatečně nosné.
Pavel Pola: Tenhle snímek mě bohužel nezaujal, a to hlavně ze dvou důvodů. První z
nich je ryze kompoziční – ta světlá ploutev mi tahá oči ven z fotky a tím pádem hlavní objekt nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Druhý problém je obsahový – až na pár výjimek nemám rád fotky
lidí bez obličeje, není jim vidět výraz tváře, nejsou tam emoce… Tady prostě nevím, co si mám myslet, chybí mi tam nějaké to člověčenství.
Květule Pínová
 |
Pavel Pola: Klasická rodinná fotka.
Pavel Kutina: Dobře provedená dětská fotografie může mít svoje kouzlo i pro zcela nezúčastněnou osobu, podmínkou ale je to slovní spojení “dobře provedená”. Na této fotografii nevidím nic, co by ve mně vzbuzovalo nějaké emoce, samozřejmě chápu, že mladá maminka šla s dítětem na zahradu a takováto fotografie v rodinném archivu musí být. Tady by být mohla, kdyby třeba mamince nerostly “parohy” větví z hlavy, určitě by pomohla i nějaká souhra v pohledech nebo v gestech.
Vladimír Skalický: Špatná rodinná fotografie. Dítě i matka nejsou součástí obrazu. Cosi se mezi nimi děje, ale nikdo neví co. Dítě se někam kouká, matka někam ukazuje nebo něco drží v ruce, ale nikdo neví co. Ruka je useklá, prostě špatné.
Miroslava Růžičková
Název fotografie: Po pořádné práci, pořádná odměna!
 |
Pavel Pola: Klasická rodinná fotka. Bohužel nic víc.
Vladimír Skalický: Velice špatná fotografie. Zařazuji ji do kategorie ukradených fotografií. Zde sice dochází ke kontaktu fotografa s fotografovaným. Pán pije, pes pije, kdo nám ještě naleje … Je to pokus o jakýsi vtip, ale nezdařený. Pro mne jde o pokleslou fotografii, která si ani nezasluhuje hodnocení.
Pavel Kutina: Tahle fotografie mi připoměla “vtipné” příspěvky do pořadů typu “Neváhej a toč”. Asi jsem z jiného těsta, protože dám-li psovi láhev od piva, nepopukám smíchy.
Zdeněk Tichý: Kdyby tu nebyla ta “přidaná hodnota”
vtípku, dalo by se nad touto fotografií dále uvažovat. Takto ne.
Jakub Súkeník
Název fotografie: Všechno se může, spát se musí
 |
Pavel Kutina: Slavný model, nepletu-li se, z Masarykova nádraží. Jako na potvoru do soutěže přišla ještě jedna jeho fotografie. A podle mého názoru lepší. Osoba “modela” je tu vytržená z kontextu, divák netuší, na co se kouká, proč ten pán spí v okně a proč je vedle něj zmínka o olivách. Zde bych se přikláněl v menšímu výřezu, tedy tak, aby se do záběru dostala i nějaká podstatná část z okolí a divák měl možnost si tuto postavu zařadit a pochopit její absurditu.
Josef Krása: Celkem pěkný snímek. Čistá kompozice. Aby sděloval něco více, chtělo by to další plán, smysluplné okolí a v něm doplňující děj.
Vladimír Skalický: Nemám tyto fotografie moc rád, protože je řadím do kategorie „ukradnutých obrázků“. Každý z nás se nějak chováme, tváříme, děláme divné pohyby a nějak se šklebíme, když si to neuvědomujeme, nebo si myslíme, že nás nikdo nevidí. Není hrdinství fotografa s dlouhým ohniskem tyto situace využít a nasnímat. Měla by následovat otázka, k čemu obrázek bude sloužit, co má ukázat. Pokud se jedná o záběr sportovce, který má ve tváři grimasu úsilí o co nejlepší výkon je to určitě něco jiného, než když se člověk tváří při vyndávání kousku masa z mezery mezi zuby.
Pavel Pola: Vy se znáte s Petrem Linhartem? To byl nějaký workshop na téma focení
spících bezdomovců? :-))) Neříkejte mi, že to je náhoda! Ten pán má sice
jinou čapku a jiné kalhoty, ale jinak je to určitě ten samý, no ne?
Musím říct, že Petrova fotka se mi líbí víc, ale tahle mě taky pobavila.
Kateřina Havlíčková
 |
Pavel Pola:Tak to je teda andílek s ďáblem v těle… 🙂 Ten pohled a ta andělská
křídla se mi dost líbí, ale mám zase výhrady ke zpracování – to světlé
pozadí hodně tahá za oči, ten “chaos” vedle hlavy vyloženě ruší. Chtělo
by si to trochu pohrát, ale má to šanci…
Pavel Kutina: Příjemná fotografie, příšerný výraz. Nezlobte se na mne, paní či slečno autorko, ale dokazovat právě na takovéto slečně, že se člověk skutečně vyvinul z opice, se mi zdá nedůstojné. Pokud byste dokázala přesvědčit modelku ke spolupráci a dosažení nějakého decentnějšího výrazu, pak by se jednalo o celkem zdařilý portrét, ale v případě zaslané fotografie mám dojem, že modelce “nepatrně” ubližujete.
Vladimír Skalický: Slaboduchá fotografie. Obsahově je natolik chudá, že se jí není potřeba moc zabývat. Obrázek pro slečnu… A i tak si myslím, že nebude spokojena, protože zachycený okamžik s mírnou grimasou ve tváři není zrovna to pravé ořechové.
Po stránce obrazové mi hodně vadí samoúčelné naklonění. Když se na fotografii dívám, začíná mi hlava padat doleva. Posazení mezi dvě sbíhající se diagonály je zajímavé, ale obsahu fotografie to už nepomůže. Je to asi to nejlepší, co na obrázku je. Vertikála těla v pomyslném středu diagonál. Pohled diváka se okamžitě soustředí na slečnu.
Jan Žižka
 |
Josef Krása: Chápu sice, že autor chce vyjádřit alegoricky a přeneseně význam sociální interakce člověka, bohužel tak činí kompozičně (doteky sklenic nahoře), světelně (přezářený spodek a rameno košile) a technicky nešťastnou formou.
Pavel Pola: Bohužel, hodně špatné. Kompozičně i tonálně. Ostatně i tím námětem.
Vladimír Skalický: Chudý obrázek. Vůbec nevím, proč ho autor dělal a dokonce poslal k hodnocení. Změť všeho co na obraze je, ruce, skleničky postavy… Prostě nic
Pavel Kutina: Tady budu muset být asi nepřijemně upřímný, nelíbí se mi ani kompozice, ani tonalita, ani námět… Bohužel, jediné, co se mi neodbytně honí hlavou při pohledu na tuto fotografii, je otázka “Proč?”
Marek Přikryl
Název fotografie: Na hřišti
 |
Pavel Pola: Klasická “rodinná” fotka, které se nedá skoro nic vytknout, snad jen
ztmavení těch neostrých bodů vlevo nahoře, které mi tahají oči ven z fotky.
Vladimír Skalický: Krásné protisvětlo, hezké dítě, jednoduchost obsahu by předurčovali říct, že to je dobrá fotografie. Pohled ale má dvě stránky. Pokud se jedná o rodinnou fotografii, tak ji řadím mezi ty velice zdařilé. Neotřelý pohled na tradiční situaci dítěte na klouzačce. Každý takovou fotografii doma máme. Každý své dítě, nebo vnouče takto vyfotil. Tato fotografie je ale lepší o práci se světlem. Fotograf si mohl stoupnout na druhou stranu, kde by bylo přímé světlo do obličeje větší jistotou dobrého záběru. Ne, šel do protisvětla s rizikem, že se mu do objektivu dostanou nežádoucí reflexy, nebo bude mít tvář ve stínu. Nic takového se nestalo a tak získal dobrý obrázek své dcery nebo vnučky. Pro rodinné album výborná fotografie.
Ale ptejme se, zda tato fotografie uspěje jako obecnější pohled na dětství a hru. Vzhledem k tomu, že tuto fotografii má skoro každý, tak pro mne nepřináší žádný nový pohled. Proto si myslím, že takovéto obrázky do soutěží, na výstavy ani na přehlídky už dnes nepatří. Dávejme si vyšší cíle, jak zpracovat tak prosté téma, jakým dítě a dětství je. Zbavme se klišé, že smějící se dětské tváře napraví naše chyby. Pokusme se o fotografie, za kterými uvidíte všechny děti, nejen ty své. Takovým příkladem jsou fotografie Jiřího Kroula, který fotí svoji dceru tak jak o tom píši. Nebojte se toho, že když na obrázku nebude tvář Vaší Aničky, že to bude špatné. Naopak, fotografie dostane mnohem větší sílu, díky svému zobecnění krásy dětství. Vzhůru do toho.
Josef Krása: Někdy technický nedostatek účinek fotografie posílí, někdy úplně zruší. To je bohužel tento případ. Prozářené vlasy za zády jsou skvělé, ale sluncem ukradnutá polovina hlavy, to už je příliš. Škoda.
Pavel Kutina: Pro rodinný archiv dobrá fotografie, jinak je ovšem silně rušivá deformace obličeje protisvětlem.
Název fotografie: Hudba
 |
Pavel Pola: Je mi líto, ale takových fotek máme plné šuplíky… ;-(
Pavel Kutina: Připomnělo mi to mé “hříchy mládí”, mnoho filmů jsem nafotil na podobných mejdanech a bohužel i s podobným výsledkem a se zjištěním, že takhle to opravdu nejde.
Josef Krása: Objekty si tu chvíli užívaly, ano, tváře to naznačují, ale náladu pro nezasvěcené se do snímku přenést nepodařilo. Snímek do rodinného alba.
Vladimír Skalický: Velice špatná fotografie. Sice zde dochází ke kontaktu fotografa s fotografovaným, je to pokus o jakýsi vtip, ale nezdařený. Pro mne jde o pokleslou fotografii, která si ani nezasluhuje hodnocení.
Název fotografie: U vchodu
 |
Pavel Pola: Kde jsou ty člověčiny?
Pavel Kutina: Sice chápu, že se lidé odráží v krytu kamery, ale rozhodně nejsou hlavním motivem této fotografie, trochu mi to připadá jako “z nouze ctnost”.
Vladimír Skalický: Pro mne dost nečitelná fotografie. Obraz je postaven na tvarech a plochách. První co bych udělal, fotografii otočil o 180°. Tak se mi dostane tmavá část dolu a světlá nahoru. Hned je to koukavější. Pokud měl autor jiný záměr, tak jsem ho nepochopil. Na fotografii není nic moc zajímavého, proč ji dělat. Pokud by to měly být vlnovky mříží, tak se ptám, proč nejsou celé v bílém poli. Pokud by to měla být polokoule, tak v ní nic zajímavého není. Ani vztah vlnovek s černým polem a polokoulí není nic moc. Takže nic moc celé fotografii.
Josef Krása: To není o člověčinách. Výrazný plot přebíjí námět v odrazu.
Název fotografie: Ze zoo
 |
Pavel Pola: Asi nechápu název resp. jeho souvislost s fotkou. Fotka samotná mi taky
moc nesedí, příliš mě ruší ty vypálené fleky a nenechávají mě pochopit, proč ten snímek vlastně vznikl.
Pavel Kutina: Ostré slunce nebývá to nejlepší světlo pro portrét a tahle fotografie to ukazuje velmi názorně. Tvrdě ohraničené stíny modelkám příliš nesluší, navíc zde světlo slečně vykouzlilo docela nehezký knír.
Josef Krása: Nevhodné světlo – odlesk na náušnici, gumičce a ramínku trika stahuje pozornost pouze k této ose, oko je přitom ve stínu. Na fotografii je patrně krásná žena, ale nešťastná kompozice v bočním světle neukazuje než učesané vlasy. Modelka nemá výraz (leda stud), který by dával důvod k prezentaci snímku.
Vladimír Skalický: Řekl bych nepodařený pokus. Ale i takové musí být na cestě za dobrou fotografií. Nepomáhá ani to, že se jedná o mladou ženu. Jen si to autor musí včas uvědomit a vyřadit je před tím, než je někam posílá, nebo prezentuje na veřejnosti.
A jak dopadli další z vás? Vydržte, pokračování se objeví na našich stránkách velmi brzy.
