Vyhodnocení fotosoutěže Člověčiny – finále

Konečně jsme se dostali ke třem fotografiím, které nejvíce zaujali naše redaktory. Pokud jste si našli čas a prošli si komentáře v předchozích dvou článcích, určitě vám neušlo, že se doopravdy snažili a věnovali se velmi pozorně všem vašim příspěvkům do naší soutěže. I tentokrát to nebude jiné.

Budeme i nadále dodržovat postup při vyhodnocení a začneme od těch nižších příček a postupně se dopracujeme k vítězi, tedy tentokrát vítězce naší soutěže.

3. místo neboli bronzovou fotografii nám zaslala:

Irena Brožová

Název fotografie: PLAYBOY z Haveláku

Pavel Pola: Nádhera! Prodloužený “tabákový” vous se mi prostě fakt hodně líbí,
krásná práce, za mě rozhodně kandidát na bednu.

Jakub Kencl: Má cenu k tomu něco psát? Pro mě jasný favorit. Technicky zdařilá fotografie, ale technika jde stranou, tady mě hodně baví obsah snímku. Parádní tvář, kouř, ošuntělé oblečení doplněné o módní doplňky. Navíc z toho kouká pohoda, klid.

Pavel Kutina: Opět zdařilý portrét, ten kouř je perfektní a ani po stránce zpracování nebo tonality zde nevidím žádnou podstatnou chybu, jediná drobnost, která mne tahá za oči, je dotek čepice s pravým okrajem. Sice vím, že je tam několik pixelů velká mezera, ale i tak bych jí tam uvítal větší (ovšem, upřímně řečeno, to není nic, co by se nedalo během pár minut opravit v editoru 🙂 Ještě bych se možná zamyslel nad názvem, zdá se mi, že jinak výbornou fotografii zbytečně bulvárně shazuje.

Vladimír Skalický: Tato fotografie patří do stejné kategorie ukradnutých obrázků. Jedinou kladnou stránkou je, že nezesměšňuje člověka, ale ukazuje jakýsi libý pocit a pohodu klidu s cigaretou. Obrazu chybí kontakt s fotografovaným člověkem. Proto je fotografie chudá. Takto můžete vyfotit i kouřící náklaďák zezadu, kde v tmavé části bude vidět bílý kouř od výfuku. To že je to fotografie člověka kvalitě fotografe nepomáhá.

Josef Krása: Nelíbí se mi název, protože mírně dehonestuje. Nelíbí se mi ani úhel pohledu – opět naznačuje, že půjde zřejmě o „ukradený“ moment. Vynikající je však světlo, vteřina záběru. Oceňuji kompozici na pozadí – ta je učebnicově dokonalá – černá čepice proti světlé zdi a bílý kouř s tváří proti tmavé. Naprostá čistota záběru.

Zdeněk Tichý: Jeden ze dvou portrétů kuřáka s nezbytným dýmem. Dovolím
si hádat. Váhal jsem, je-li snímek aranžovaný nebo ne. Zpočátku mě to ani nenapadlo, teď váhám. Ať tak či onak, pěkný portrét.

Petr Jiskra: Skvělý model je vyfotografován v perfektním světle, v přesném okamžiku a je dokonale zasazen do pozadí, také technicky nemám co vytknout. Přesto se stále snažím zjistit, co mi na této fotografii nesedí. Možná pravá strana, která na sebe něčím stále pozornost a vyvolává ve mně neodbytný pocit, že čepicí je zakryt ještě jeden obličej (co zkusit nějaký ořez?). A také ten – byť mírný – nadhled, který mi ji tak nějak odosobňuje a dokazuje, že je záběr “ukradený” někde na ulici.

2. místo neboli stříbrnou fotografii poslala do soutěže:

Petra Obdržálková

Název fotografie: Lady

Petr Jiskra: Tahle fotka má určitě své kouzlo, klid a romantika z ní jen vyzařuje. Zábradlí s mostem a taška mi tam ale vizuálně vůbec nesedí. Kytka je naopak výborná, zkusil bych udělat ořez při zachování čtverce, nahoře i dole je k tomu prostor. Velká plocha bílé oblohy se mi také moc nelíbí, a technická nedokonalost (nepřipadá mi záměrná) fotografii také nepřidá.

Zdeněk Tichý: Této fotografii škodí několik prvků, všechny spadají
do jedné kategorie: nedůslednost při zpracování. Náhled něco naznačuje, dodaná velká varianta je však horší. Škoda, stačilo doostřit (to je hlavní výtka), zbavit se části “vyblité oblohy”(nešla zatáhnout při
zpracování?) a tím příliš neodvádět pozornost od ústředního prvku. A když už je zarámovaný náhled, proč nerámovat i velkou verzi? Tady se to podle mě vyloženě hodí. Asi bych to tak nepřeháněl s množstvím rámečků, ale když to tam tak bylo: co takhle?

Josef Krása: Snad jediný ze snímků v soutěži, prozářený (i dík hloubce ostrosti) vnitřní poetikou zachyceného momentu. Zní tichem a přitahuje, chce se u toho být. Škoda skrumáže světlého pozadí na rameně modelky a hlavně zábradlí kolidujícího s mostem – nepatrný posun autora a je to dokonalé. Záběr mohla skvěle doplňovat kytka, je to detail a bonbónek vzbuzující spousty otázek a další zájem na obraze. Je však téměř nerozeznatelná, zasloužila opět nepatrně jiný úhel či aranž. Technicky by mírné zatmavení levého horního rohu pomohlo koncentraci diváka. Název mi zase nesedí, snímek přece není jenom o té dámě! To radši bez názvu.

Vladimír Skalický: Trochu analogie na fotografii Jana Saudka. Obrázek by byl zajímavým, kdyby…. Kdyby pohled na most nerušilo cosi v popředí. Nemá to na obraze žádný význam a navíc to odvádí pozornost diváka, který bude přemýšlet, co to je. Čistotě obrazu to moc nepomáhá, a pokud to není taška sedící postavy, tak k ní nemá ani žádný vztah. Jinak je fotografie docela zdařilá. Černé pozadí dává vyniknout postavě v popředí. Atributy proudící řeky, mostu a vzdáleného pozadí dávají fotografii jasný obsah. Pohled do dálky, do budoucnosti, v očekávání co nás tam čeká… Však to klišé znáte. Ale je to klišé příjemné. Fotografii hodnotím i s popsanou chybou kladně. Navíc příjemně zakončuje celou kolekci, kterou jsem měl možnost hodnotit.

Pavel Kutina: Příjemná “náladovka”, dobrá práce s hloubkou ostrosti, i tonálně by se mi to trefilo do vkusu. Bohužel mne trochu ruší dvě věci – pro oko z nepochopitelných důvodů se jeví střední část Vltavy (tedy mezi slečnou a její taškou) o dost světlejší, než voda v okrajových částech, nejvíce patrné je to v náhledu fotografie. I když chápu, že tím směrem pravděpodobně zapadalo slunce, v tomto případě bych zvolil mírné ztmavení této části. Co mi na fotografii ale vadí víc, je ten “binec” od slečny napravo – květiny, taška, zábradlí, most, to vše se mi obrazově slévá a do jinak příjemné fotografie to vnáší neklid.

Pavel Pola: Hezká poetická fotka, dívka sedící na břehu řeky při západu slunce.
Zřejmě jde z rande, dostala květinu a rozjímá nad právě skončenou schůzkou. Bude to ten pravý? Nebo ne? Hezká náladovka, osobně mě tam trochu ruší ten kandelábr na pozadí s železničním mostem, ale jinak prima.

A slavnostní fanfáry začínají znít pro vítězku naší letní soutěže a tou je:

Gabriela Nováková

Název fotografie: Motýl Emanuel

Pavel Pola: Moc hezky zachycený moment, sálá z toho na mě taková ta klasická
bezprostřední dětská radost, pohyb a plné zaujetí mladého pána do hry. Líbí se mi kompozice i zpracování. Jediné, co mě docela ruší jsou ty bílé “vypálené” fleky. S tím bych doporučoval zkusit něco udělat. Ale
jinak hezký pohybový snímek.

Jakub Kencl: Pro mě moc pěkně zachycený pohyb. Někdo by mohl namítat, že je chlapec divně deformovaný, nepřirozený, moc u kraje …. ale já tam toho motýla prostě mám. Co má být ostré je ostré a zbytek dává fotografii pěknou dynamiku a je tam vidět i radost z pohybu. Dobrá práce.

Pavel Kutina: Výborné vyjádření pohybu a radosti ze života, co musí být ostré, to ostré je a ze zbytku odkapává dynamika 🙂 Trochu rušivě vnímám to čistě bílé pozadí za hlavou, ale sám si nejsem jistý, jestli by to bez něj vypadalo lépe. Pravděpodobně ne, protože obrys hlavy a tváře by se neměl o co “opřít” a hlava by tak splývala s pozadím.

Vladimír Skalický: Jedna z nejzajímavějších fotografií předkládané kolekce. Zde je přesně vidět ten rozdíl mezi fotografií našeho Martina a fotografií kluka, který si užívá pocitu volnosti z běhu. A může to být kdokoli jiný, Pepa, Tomáš, Vilda… Pokud by tuto fotografii uviděla babička, tak se zeptá, proč to je tak rozmazané a našemu Tondovi není vidět do tváře a kde má ruce… A to jsou přesně ty atributy, které tento obraz posouvají o třídu výš. Rozmazanost dodává fotografii pocit dynamiky, která podtrhuje běh chlapce. Kombinace rozmazaného pozadí a zaostřeného chlapeckého těla se pomáhá soustředit na tvář a tělo dítěte. Pokud bych měl něco vytknout, tak hlavu kluka. Pokud by byl stejný záběr s hlavou vztyčenou, tak by to bylo ještě lepší, ale to je na autorovi, zda takový snímek má. Myslím si, že ne, jinak by ho určitě poslal. Gratuluji k dobré fotografii.

Josef Krása: Jedna z fotografií opravdu pasujících do tématu. Když se řekne „člověčiny“, představím si život sám, a radost dětství je tu namístě. Pohybová neostrost i s rozmávanýma rukama (křídly) a správně panovaná hlava jsou plusem. Co mi nepřipadá úplně ono, jsou bílé uši žabáka za hlavou chlapce v pozadí a také, že fotka svou dynamikou úplně nepasuje do zvoleného čtvercového formátu. Vím, že jsme čtverec požadovali – ale v tomto případě je to kompozičně taková z nouze ctnost. Fotka s lineární dynamikou a čtverec mi prostě k sobě úplně nejdou. I tak (i díky světlu) jedna z nejlepších, jež přišly.

Zdeněk Tichý: Docela pěkně zachycený pohyb. I to orámování (asi nechtěné, ale funkční) hlavy.

Gabriele Novákové tímto gratulujeme a již se může těšit na svou výhru. Licence Zoner Photo Studia 13 PRO je pro ni u nás v redakci připravena. Doufáme, že jí bude dobrým a užitečným pomocníkem při její další fotografické tvorbě.

 

Závěrem

Místo obvyklého závěrečního shrnutí bychom si dovolili přidat ještě několik osobních postřehů našich hodnotiletů:

Vladimír Skalický: Co napsat závěrem. Je vidět, že černobílá fotografie neztrácí v dnešním barevném světě nic na své kráse. Formát čtverce ukazuje, že se dá použít obecně skoro pro každý záběr. Fotografie může zprostředkovávat příjemné a zajímavé pohledy v různých žánrech. Snažme se o ně co nejvíc. Nepředstavujme záběry obyčejné, bez nápadu nebo zajímavého pohledu. Snažme se ke snímaným obrazům nacházet osobní vztah. Ptejme se sami sebe, proč to fotím? Co mne vede k tomu to zachytit? Co budu s fotografií dělat? Věřím, že se tento přístup ve vašich fotografiích musí projevit.

Zdeněk Tichý: Je to zvláštní, ale fotografie, ke kterým jsem měl podstatné připomínky,
dávám na nejvyšší místa. No, asi mi nejvíc stály za to, zabývat se jimi.
Jsou tam i jiné kousky, které fungují tonálně i kompozičně bezvadně, ale
nezaujaly mě tolik. Možná je to nespravedlivé, ale tentokrát dávám body
spíše za potenciál, než za hotovou fotografii nebo sérii.

Jakub Kencl: Dík patří všem, co sebrali odvahu a šli s kůží na trh. To se cení a klobouk dolů. Doufám, že tohle pochopí i diskutující pod článkem a kritika bude vždy korektní a slušná. Ne všechny fotky jsou výstavního formátu, ale určitě všechny mají své klouzlo nejen pro autory, ale i pro jejich blízké. Já tvrdím, že pokud fotka pobaví minimálně ještě jednoho člověka, kromě fotografa, tak mělo cenu to zmáčknout. Myslím si, že většina fotek zde vystavených tohle splnila, i když některé jsou spíše do rodinného alba.