Na začátku prosince jsme vyhlásili soutěž o vaši nejmilejší fotografii a byli jsme mile překvapeni, že i přes předvánoční čas nebo možná i právě proto, se sešlo v naší redakční poště spousta vašich oblíbených fotografií. Některé zadání splnily do puntíku, některé bohužel ne. Nakonec jsme se rozhodli, že vám je ukážeme všechny a aby to bylo více napínavé, budeme je uveřejňovat postupně od těch, které nás zaujaly nejméně, až po vyhlášení vítěze.
Mezi prvními snímky, které dorazily, patří fotografie se zvířecí tématikou, ať již tou ze zoologické zahrady či domácího “chovu” :-).
|
|
||||
|
Po těchto prvních vlaštovkách, které byly převážně bez textu, začínaly přilétat i další, ke kterým autoři přidali i pár řádek.
Petra Poličová
 |
Tato fotografie je moje nejmilejší, protože vznikla tak náhodně a nečekaně. Jednou jsem se totiž nudila a pořád jsem cvakala na spoušť a měnila efekty, až vznikla tahle fotka.
Josef Polasek
 |
Tato fotografie vznikla na podzim 2010 v okolí bruntálského nádraží.
Byl jsem fotit těžkou techniku a nějaké momentky, uviděl jsem
dělníka jak rozřezává betonové tvárnice, což mne velice zaujalo.
Moc jsem přemýšlel o tom jak tento okamžik zachytit, tak jsem
poprosil dotyčného člověka, jestli by mi mohl zapózovat a výsledkem
byla tato skvělá fotografie…
Dana Truksová
 |
Fotografii jsem pořídila loňské léto nedaleko obce Ochoz u Brna na jedné z procházek po Moravském krasu, které mám tak ráda. Den se již pomalu nachyloval, stíny již se prodlužovaly a mě přišel zajímavý pohled na uvázanou loďku u břehu, která dlouho a tiše čekala na to až… Vyvstávaly mě otázky, kdo nechal loďku na břehu, proč jí tam přivázal a pak tak dlouho nepoužívá. A také mě vytanula na mysl píseň Evy Henychové “Převozník”.
A propos: letošní léto tam již nebyla. Potopila se, někdo ji odvezl..? A přiveze ten “někdo” nějakou jinou loď?
Jedna loď a tolik otázek.
Jarmila Fryčová
 |
Tato fotografie je pro mne, dá se říct nejmilejší, protože byla jedna z prvních kterou jsem pořídila svým novým fotoaparátem, digitální zrcadlovkou, kterou jsem si koupila po dlouhém váhání za ušetřené peníze. K tomu také stativ, ten nejlevnější, a hrdě jsem s ním vyrazila pozdě večer do zasněženého sídliště, že nafotím ty nejlepší fotky, protože bylo krásně nasněženo. Jenom zběžně jsem se zorientovala v návodu a těšila se na nádherné fotografie. Nejenže jsem ve sněhu ztratila brýle, ale ještě se u mě zastavil zvědavý kolemjdoucí, který se předtím zcela jistě stavil i v hospodě a stále chtěl vědět, pro který časopis to fotografuji a zda by mohl být také v záběru. Pak ale usoudil, co kdyby ho viděla manželka, tak svůj nápad zavrhl. S promrzlými prsty, ani jsem nevěděla, co na fotkách bude, jsem udělala pár záběrů a spěchala domů. Toto je výsledek.
Nu a co dodat závěrem k této první části našeho vyhodnocení, asi komentář, kterým uvedl své hodnocení Chose (Josef Krása):
“Přišlo dost pěkných příběhů i snímků. A jak bylo cílem zadání – téměř z každého čiší radost, rozhodně se nejedná o “umění pro umění”. Něžná tlapa ledního medvěda, stejně jako dětský úsměv nebo dívčí silueta okamžitě napoví, čím jsou autorovi takové snímky nejbližší. Přišly i snímky vonící náladou, nebo dokonce nostalgií. Loďka v rákosí, soumrak nad hladinou, zlaté sluneční paprsky, vítr či sníh. Nechyběl vtip, momentka ani ukázka fotografického řemesla.”
Takže prosím “neodcházejte”, další ukázky přijdou velmi brzy.
omluva
Pardon, že to musím říct, ale až na Josefa Polaska je to peklo. Snad budou další díly lepší.
Zbytečně jsem se obával 🙂
Také jsem se zúčastnil a měl jsem obavy, jak mě za ten výtvor čtenáři rozcupují. Ale už jsem se uklidnil, jsem rád, že nejsem v dnešním dílu 🙂