Vyhodnocení soutěže Zlý sen – část první

Gabriela Nováková

Každý někdy míváme nálady pod psa, kdy se nám nic nedaří, všechno nás štve a nic se nám nechce dělat. Ve skutečnosti jsou to jen negativní myšlenky, které nám ve skutečnosti pomáhají upadat více do stavu sebelitování.
Za sebe mohu doporučit účinný lék. Podívat se na sebe a dokázat si říct, že to, s čím se trápíme jsou jen naprosté hlouposti v porovnání s tím, čemu musí čelit jiní. Nemocní, lidé bez domova, bez rodiny. Nejdůležitější je to, že jsme zdraví a máme zdravé děti. Vše ostatní jsou věci, které se dají řešit….
Zkrátka najděte na sobě to dobré a pochvalte se za to, jací jste a co všechno umíte!

Josef Krása: Výraz a kostýmy ano. Příprava před vstupem na scénu. Ale nikoli zlý sen.

Pavel Pola: Ač minulá vítězka, tentokrát to tam bohužel nevidím. Fotka mi přijde jen
“záznam reality”, byť patřičně stylizované, ale dokázal bych si představit lepší zpracování tohohle nápadu. Přijde mi to moc prvoplánové.

Pavel Kutina: Zde mi doprovodný text nesouhlasí s fotografií. Autorka
v něm mluví o špatném dni a nedobrých náladách, ale na fotografii vidím člověka, připravující se k něčemu v podivném kostýmu. Zlý sen by byl, kdyby takhle vypadala autorka ráno v pyžamu 🙂

Jiří Ledvoň

Znáte ten pocit když jedete na dovolenou, říkáte si jak bude krásně a potom tam dorazíte a vidíte tu realitu..To je potom opravdu jako zlý sen. Posílám jeden zlý sen z mé dovolené v Bulharsku.

Pavel Pola: Bohužel tohle mi taky jako zlý sen nefunguje. Pro mě osobně je zlý sen
pravým opakem – narvaná pláž, pekelné vedro a všudypřítomný ruch. Moje dovolená by možná nevypadala přesně jako tady na fotce, ale určitě by se jí blížila víc, než ten opak… Ale fotka je to zdařilá, o tom žádná.

Zdeněk Tichý: Snad každý z nás to zná. Člověk se týdny, měsíce těší k moři a vypadá to
pak takto, na lyžovačku a slezl sníh, na tůru, ale ch… leje a leje. Zpracování je také kvalitní. Ale co, přece jen budu hnidopich. Pravý slunečník dotyk, takže trochu přidřepnout a fotku vpravo poněkud oříznout.
Toto je výtvarná fotografie, kde i takovéhle detaily můžou kazit celkový dojem.

Josef Krása: Krásná a poetická fotka. Pimprlové divadlo. Trochu mi vadí dotek pravého kabátu s horizontem. A možná nevadí. Přijdou herci, obléknou kabáty a začne zas komedie světa. Zlý sen nevidím.

Pavel Kutina: Fotku vidím jako silnou v náznaku té marnosti, člověk se
konečně utrhne od všedních starostí, naplánuje si válení na pláži, přijede na místo a ono tam fouká, je studeno, nevlídno, sychravo a neveselo. Jenže to je rozdíl úhlu pohledu – je to ideální chvíle k poznávání kulturních památek, k trajdání po městech, k poznávání a k fotografování (za pražícího slunce se fotí blbě). Takže co je pro jednoho zlým snem, pro jiného je vysvobozením a relaxací. Fotografii samu hodnotím velmi vysoko, je to jedna z těch, které bych si i s chutí pověsil na zeď, nutí mne k přemýšlení, jestli opravdu
vidím zpěněné moře, nebo jestli už koukám do nebe.

Hana Vacková

Fotografie byla pořízena na začátku března 2011. Vznikla úplnou náhodou, když s v našem městečku spustila siréna ohlašující požár. S přáteli jsme vyrazili zjistit co se stalo. Nakonec z toho vznikla tato fotka. Myslím si, že pokud někomu vzplane dům, nebo jakýkoliv jeho majetek, tak vždy doufám, že je to jen “zlý sen” .

Pavel Kutina: Požár může být pro kohokoli zlým snem a tahle fotografie to
připomíná. Z dálky viditelný valící se kouř nevzbuzuje příjemné představy. Co se týká fotografie samotné, líbí se mi její provokující nerealistická barevnost, možná bych uvítal i o něco těsnější ořez zleva a zespoda. Každopádně dobré oko, dobré světlo a zlý sen.

Pavel Pola: Tady by to chtělo jít blíž nebo použít delší sklo, navíc mi středová
kompozice hlavního motivu moc nesedí. Barevně je to sice trochu jako zlý sen, ale celkově mi to bohužel moc nefunguje.

Josef Krása: Ujeté barvy pomáhají z fotky dělat „trendy“ záběr. Ale jako samostatný snímek mi nějak neříká dost. Příliš zdálky?

Ivo Fišer

Tato fotografie vznikla vloni na Žižkovském nádraží. V současné době je nádraží využíváno z části pro kontejnerovou dopravu a z části jako sklady. Nejstarší část využívají bezdomovci jako přístřeší. Ti se tu celkem nerušeně zabydlují a snaží se tu přežít podle jejich možností a přesvědčení.
Při zamyšlení nad jejich životem mě napadá otázka, co dělat, abych se jednou nedostal k tomuto způsobu existence. Tuhle stránku života bych zakusil nerad.

Na druhou stranu těmto lidem závidím jejich prostotu bytí. Jejich potřeby se soustředí jen na několik prostých nutností – najíst, napít a přespat. S mými starostmi o včasné zaplacení všech složenek, pojištění, služeb a spousty nezbytných věcí pro můj život a jeho udržení, včetně starosti o rodinu je pro mě naprosto logické se ráno obléknout do čistého, odejít do práce, večer se vrátit ke své ženě a dětem, dát si teplou večeři, horkou sprchu a pak ulehnout do voňavých čistých peřin.

Josef Krása: Pěkný fejeton, fotka ač šedivka se mi docela líbí. Ale opět na mě nedýchá atmosférou „zlého snu“.

Pavel Pola: Tohle je pro většinu lidí zlý sen, ale to zpracování je na můj vkus až
moc poetické. Já vím, že to zní divně, ale tenhle člověk si vypere, usuší, “byt” má uklizený, skoro by se chtělo říct, že je vlastně spokojený (a možná doopravdy je, na rozdíl od některých bydlejících). Sám nevím, jak to zpracovat, aby to byl opravdu zlý sen…

Pavel Kutina: Ne, opravdu bych se nechtěl do pozice bezdomovce dostat, ale
tahle fotografie mne spíš naplňuje optimismem. Proč? Protože jasně ukazuje, že ŽÍT se dá kdekoli, a to sušící se prádlo naopak ukazuje snahu nezapadnout do ještě větší hrůzy a bahna. Tahle fotografie pro mne tedy nepředstavuje zlý sen. Na fotografii se mi ale nelíbí kompozice – oko se nejdříve zachytí toho prádla, následně začne bloudit a hledat, co je kde zajímavého, chytne se kolejí a pohled odjede doprava, za sloup s číslem 24.

Jan Pavelka

Název fotografie je “Chlapec, který dělal rámečky” s podtitulem Gastarbeiter v rakouském sklepě.

Pavel Kutina: Další fotografie pro zařazení do cyklu “šílenství všedního dne”. Fotografie je tonálně i kompozičně příjemná, oči nalézají další a další motivy, kterých se mohou zachytit, po stránce fotografické je tedy velmi dobrá. Otázkou je, jak spňuje téma a co vlastně vyjadřuje: Je to opakující se práce, vhodná pro cvičenou opici, ale někdo ji asi udělat musí. A je jedno, jestli je to gastarbeiter, který je rád, že si vydělá těch pár euro, nebo majitel té dílny (když zrovna žádný gastarbeiter nejde kolem). Myslím, že daleko horší noční můra by to mohla být pro toho majitele…

Josef Krása: Pěkný „portrét v pracovním prostředí“. I atributy hororu jsou přítomny. Ale „zlý sen“ to pro mě není.

Pavel Pola: Hezká “pracovní” fotka, ale bohužel mi to neevokuje zlý sen.

Marek Rebroš

Jde o jeden snímek z mé street série. Foto bylo pořízeno náhodně při návštěvě Brna.

Pavel Pola: Tohle asi může být zlý sen, kdyby to bylo o něco čitelnější. Jsem
zmaten, jestli to je zlý sen pro policistu, který našel další předávkovanou feťačku nebo pro ty další účastníky akce.

Pavel Kutina: Nevím, jak s touhle fotografií naložit. Zlý sen je to pro tu
ležící osobu? Proč leží? Někdo jí něco provedl, nemůže se hýbat, co se tam děje? Dva pánové si tam nad ní povídají, proč? Z fotografie bohužel nechápu děj, což je poměrně podstatná vada…

Josef Krása: Sražená chodkyně? Ale proč nikdo nepomáhá? Moment mě děsí, ale fotka je z rodu „ukradených“ záběrů.

Alexandra Kiňová

Josef Krása: Poezie, mořská hra, zlý sen ne.

Pavel Pola: Natahující se ruce jsou asi častým motivem zlých snů, akorát tohle
zpracování na mě nějak nefunguje. Není to špatné, ale chtělo by to asi víc různých variant natahování, aby to nevypadalo jako mávání.

Pavel Kutina: Ruka šátrající po skle dveří může být nepříjemnou noční můrou a součástí zlých snů, ale něco mi tam nefunguje – vadí mi tam přemíra světla a především ta světelná skvrna vlevo. Stačí otevřít dveře a najednou zjistím, že ta noční můra bylo jen mé vlastní dítě, šátrající po klice a že se lekám zbytečně. Tady vidím příliš mnoho racionálních vysvětlení, než aby mne tato scéna dokázala vyděsit.

Matěj Verl

Mám úplně nově zrcadlovku a v neděli v noci jsem se vzbudil s nápadem na fotku. Vloni v létě jsem experimentoval (ještě se svým starým ultrazoomem) na cestách po Indii s delší expozicí (max 30sec) a osvětlováním předmětů a tuto noc jsem se probudil s tím, že by se tak dala udělat zajímavá fotka na velice dlouhou expozici (v řádů minut) s nasvětlováním obličeje na různých místech s různými výrazy, což by mohlo působit dost strašidelně (staré dobré táborákové strašení s nasvíceným obličejem baterkou…). Nedalo mi to, nemohl jsem usnout dokud to nezkusím. Vstal jsem, vzal sjem svojí novou krásnou zrcadlovečku (canon 600D + 24-105 f4 L IS USM) a připravil si v obýváku malý “ateliérek”. Foťák jsem dal na statívek na reprák od basového komba, do ruky připravil čelovku, připravil manuální nastavení na ISO 100 kvůli šumu, clonu 7,1 kvůli dostatečné hloubce ostrosti a závětku na BULB na drátové spoušti s aretací. Za mnou byla bílá stěna, ostření bylo manuální na cca 1-1,5 metru…
Cca dvě hodiny jsem pak experimentoval, pobíhal před objektivem a blikal na sebe čelovkou, což byl jediný použitelný zdroj světla co jsem doma měl. Expozice fotek byly od 40 vteřin do 2 minut, záblesky většinou co nejkrátší pro ostrou siluetu, občas ale i nepatrně delší pro přidání pár mázlých strašidelných siluet. Jednotlivé snímky obsahovaly od 3 do několika desítek siluet. Fotil jsem do RAWu, ale RAW jsem neupravoval, pouze převedl do jpegu. Následně jsem fotky v jpeg upravoval asi hodinu ve photoshopu. Výsledná fotka vznikla spojením 5 fotek s nejpovedenějšími “xichty”. V 6 vrstvách (šestá bylo samotné černé pozadí) jsem umazal rušivé záblesky čelovky a posunul pár obličejů na vhodnější místa, některé nepovedené nebo rušivé jsem odmazal. Pomocí oppacity jsem pak propojil všechny vrstvy a nakonec malinko upravil křivky (malinko kontrastu a zvýšení jasů, což už ale vyvolalo menší šum).
Toto vše bylo naprosto nezávislé na Vaší soutěži, kterou jsem objevil, ač jsem poslední dobou pravidelným návštěvníkem především Vašeho bazaru (díky kterému mám jak tělo tak objektiv – díky), až dnes. Téma zlý sen však naprosto dokonale zapadá do mnou vytvořené kompozice ne jen pro její atmosféru, ale i pro to jak vznikla (uprostřed noci vlastně v polospánku, jako zlý sen kdy se tvořila vlastně sama).
Jde o mojí první foto soutěž vlastně dva dny po pořízení prvního pořádného fotoaparátu. Velice se těším na hodnocení. Šlo opravdu o náhodný experiment, který by zajisté šel zpracovat daleko lépe, ale v noci šlo o velice spontání záležitost a doufám, že tato atmosféra, atmosféra zlého snu, spontánosti, šílenosti této nedělní noci, která za vším je, je na snímku vidět.

Pavel Kutina: Opět platí pravidlo “nevysvětlovat, neomlouvat”, maximálně
dodat název a k fotografii a tématu pasující příběh. Fotografie ale přesto téma vystihuje, vidím zmatení, spoustu tváří, kde každá se snaží na mne nějak zapůsobit – takhle nějak si to pamatuju z dob, kdy jsem si mohl dovolit to výrazně přehnat s alkoholem 🙂 Vnímám všechno naráz, kazdý po mně něco chce, čas v jednu chvíli letí, jiné okamžiky vnímám jako němý a velice zpomalený film. Fujtajxl. Co se týká technické stránky – jsem rád, že autor připsal takhle rozsáhlý komentář, může ledaskomu pomoci. Měl bych k němu jen jednu připomínku – je docela škoda (zvláště při práci v nízkých hladinách osvětlení) převádět RAW do JPEG a následně pracovat s JPEG. Připravujete se tím o rozlišení právě těch nejnižších úrovní, výhodnější je všechno otevřít rovnou v Photoshopu a dále pracovat s vrstvami a výslednou fotografií v 16bitových barvách.

Pavel Pola: Nebudu prodlužovat zlý sen čtenářům a trápit je dalšími dlouhými texty.
Cílem je dostat to do fotky a ne do románů kolem.

Josef Krása: Dlouhé povídání, dokonale ukazuje univerzálnost naší „tvůrčí posedlosti“. Ať se přizná fotograf, který takhle v noci neřádil! Snímku chybí pointa. Kdyby byl jediný obličej např. ostatními ohrožován, nebo byl ve snímku zašifrovaný příběh, … Nevidím ho tam, vidím hlavně náhodu. I když fotka i celkem líbí.

Kateřina Elsnicová

Fotografii jsem vybrala, protože dle mého dokonale vystihuje zlý sen každého, kdo propadl kouzlu koní – ztratit opravdového přítele, kterým je mu kůň. Na fotografii sl. Lucie Skurská s koněm My Magic v majetku pí. Bc. Lucie Veselé.

Josef Krása: Snímek o lásce, přátelství, důvěře. Zlý sen v něm rozhodně není. Jinak jsem ještě pro mírný ořez zprava.

Pavel Kutina: Trochu škoda je, že autorka nenapsala, z jakého důvodu ke ztrátě koně došlo. Na fotografii nevidím smutek, oba na ní jen přemýšlivě koukají. Ve fotografii je bohužel nutné pracovat s rekvizitami, v tom to případě mi tam opět chybí třeba ty slzy, pak bych sice nechápal, proč slečna
pláče, ale už by v tom byly nějaké silnější emoce. Takhle je to “jen” příjemná fotka, která bude mít největší cenu pro zúčastněné.

Pavel Pola: Katka si bohužel popletla téma soutěže. Na téhle fotce je zachycena
láska, nikoliv zlý sen. Vysvětlení v textu sice najdeme, ale hlavně mělo být na fotce.

Michal Rohal

Fotografia nema nazov, resp. jej nazvom je Untitled.

Pavel Kutina: Nezabydlený podkrovní byt může znamenat hodně, záleží na úhlu pohledu. Může to být čerstvě nastěhovaný byt, na který jsem právě dostal hypotéku (ano, PAK to bude zlý sen, ale to v tu chvíli netuším), může to být čerstvě nastěhovaný podnájem, protože mne přítelkyně či manželka vyhodila z bytu (a i pak je otázka, do jaké míry je to zlý den, byť se to z počátku může jevit jako katastrofa k nepřežití), vysvětlení a možností může být mnoho. Nepůsobí to na mne nijak negativně, jediné, co
vnímám hůř, je náklon té postele (i když je mi jasné, že nejspíš vznikl použitím širokého ohniska a ne zcela ideální polohy při fotografování).

Josef Krása: Zajímavá je hra světel v levém horním rohu. Dobrá kompozice. Shluk světel nad hlavou mi zlý sen neevokuje. Ale snímek se mi líbí. Jen nerozumím funkci obrazu na zemi. Takto je tam nadbytečný, skrytý ve stínu a spíše vadí. Pokud nechat, měl by mít konkrétní obsahovou funkci.

Pavel Pola: Tohle je na můj vkus až příliš “přímočaré”. Znázornit zlý sen mihotajícími světélky nad postelí samozřejmě jde, určitě si vzpomenu na pár svých zlých snů, ale tady mi to moc nefunguje. I když nálada tam je, o tom žádná. Ale nebojím se.

Dominik Marek

Jedná se o jihlavský CITY PARK (nákupní centrum). V době kdy měla začít výstavba byla Jihlava rozdělena na dva tábory. Jedni byli pro, druzí proti. Ti druzí by raději nějaký opravdový, přírodní park a ne monstrum, které bude hyzdit pohled na historické památky Jihlavy. Proto se to možná v mnohých očích jeví jako zlý sen

Zdeněk Tichý: Zlý sen možná pro místního znalého, ale já bez popisu nic moc nepoznám.
Tady je zobrazen pouze problematický objekt bez vztahu k okolí, jemuž by měl škodit

Pavel Pola: Bohužel, tohle může evokovat zlý sen jen pro pár největších odpůrců, bez
znalosti kontextu to je jen běžný snímek z ulice. Navíc zpracovaný zcela standardně, bez dynamiky “snu”.

Pavel Kutina: Nákupní centrum v noci ve mně mnoho negativních emocí nevzbuzuje. Bohužel Jihlavu neznám natolik, abych byl schopen či oprávněn k posuzování vhodnosti nebo nevhodnosti tohoto urbanistického řešení – každopádně z fotografie mi žádná nevhodná souvislost nebo historická blízkost nevyplývá. A to by v tomto případě měla.

Josef Krása: Žádný z popisovaných atributů, proč CITY PARK má být zlým snem, v obraze není. Proč? Kde je ten hyzdící efekt, kde jsou ty památky odstrčené do pozadí, nebo nějaké jiné negativum parku (zídka vlevo mi nestačí)? Naopak, snímek má blízko k reklamní propagaci.

Michal Povolný

Fotografie byla pořízena na dovolené v České Lípě a je na ní má přítelkyně.
Fotografie má název “Snění”.

Pavel Pola: Tady na mě tedy žádný zlý sen nedýchnul. Pokoj je celkem uklizený,
slečna oblečená, snad někoho vyhlíží? Působí to na mě spíš dojmem čekání než zlého snu.

Josef Krása: Souhlasím, snění. Až na scénu obyčejné ulice za oknem, tam by to chtělo „oceán“ :). Kraťasy na druhém okně také poetice ubírají. Každopádně – je to spíš „zadumaný“, než zlý sen.

Pavel Kutina: Fotografie čistá, jen nevím, jak zapadá do tématu – sedící dívka nevypadá, že by byla vyděšena zlým snem, (možná) zasněně kouká z okna, možná jen nemluví s fotografem, možná se právě pohádali a ona jen kouká kamkoli, kde není on. Ovšem pokud by mne někdo v takové situaci fotil,
fotky do soutěže by už museli poslat pozůstalí… Nějaké otázky tato fotografie vzbuzuje, ale jako zlý sen bych to neviděl (pokud bych nebyl tím fotografem, pak možná ano, důvody viz výše).