Vyhodnocení soutěže Zlý sen – finále

Než se pustíme do vyhlášení vítězů naší soutěže, ještě jednou bych ráda poděkovala všem, kteří se zúčastnili a zaslali nám své fotografie. Doufáme, že nám “zůstanete věrni” i při našich dalších soutěžích či akcích, které připravujeme. V nejbližší době nás bude čekat další soutěž se zajímavým tématem a také v průběhu léta se zde objeví pozvánka na naši tradiční podzimní akci neboli XPO.

Vzhledem k tomu, že výsledky na vrcholu byly velmi těsné, rozhodli jsme se nakonec udělit ceny i za druhé a třetí místo. Výherci od nás obdrží termohrnek s logem našeho serveru. Ceny jsou pro ně připraveny v redakci a oběma výhercům přejeme, aby si je při svých toulkách za fotografií užili.

Na třetím a tudíž bronzovém stupínku se umístil: Dárius Sordel Volám sa Darius Sordel, mám 10 rokov a fotenie ma baví. Túto fotku som fotil v atelieri dlhým expozičným časom a svietením baterkou. Fotka by sa mohla volat Nike stále vedie Pavel Pola: Pane, smekám. Jestli je ti fakt 10 let, tak se toho drž. Na mě to funguje, dobrý výraz, dobré zpracování, dokonce mi tady ani nevadí ta barva, i když bych si to dovedl představit i v čb. Josef Krása: Nevím, čí byl první nápad. Ale toto černé divadlo se mi MOOC líbí. Povedlo se dokonale. To umí být i můj zlý sen. Zdeněk Tichý: Vtipné, a navíc mi to připomíná mé zlé sny, kdy se mi zdá jak hlava chce, ale nohy ne a ne a neposlouchají a neběží. Tady je to tak trochu naopak. Ovšem pobavil jsem se převelice. A naštěstí jsem neviděl ten návrh na název snímku, jinak by mi to zde – v tématu Zlý sen – trošku pokazilo dojem. Ještě jsem zkusil odbarvit, čb by k tomu podle mě lépe pasovalo. Pavel Kutina: Výborná záležitost, je v tom cítit humornou nadsázku, ale pak si podobnou scénu představuji ve vlastním snu a humor mne opouští. Nemohu z místa a mé nohy odcházejí pryč ode mne, unášeny zešílevšími botami. Vynikající, a to jak tématicky, tak technicky, kresba světlem se sem opravdu hodí. Jakub Kencl: Marius a Darius Sordel Předpokládám, že pánové patří k sobě a tak bych si dovolil spojit i své hodnocení a to z jednoho prostého důvodu – finančního. Takto si mohu koupit pouze jeden klobouk, který následně smekám a v hlubokém předklonu zírám a závidím. Co napsat k Dariusovu dílu. Kdybych nebyl na slušném fotografickém serveru, tak jen tiše vzdechnu: “Ty vole, to je mazec”. Super práce, nemám co dodat. Těším se za pár let na vaši výstavu pánové, to bude teprve mazec 🙂

Stříbrnou příčku obsadil: Jakub Súkeník V příloze zasílám fotografii “Noční můra”. Kdo by neznal noční můry, ve kterých vás pronásleduje jakési neidentifikovatelné nebezpečí, často personifikované do něčeho, co nás děsí. Zde je to postava v masce. Prázdné výrazy plynových masek již rozplakaly nejedno dítě, a ani dospělí lidé nejsou zcela imunní vůči vzezření těchto symbolů války, často připomínajících něco, co uteklo z obrazů Hieronyma Bosche. Ale jaké je vtělení snového děsu není podstatné a je zcela individuální. Společné však bývá prostředí – nereálné, nekonzistentní, nepříjemné. Pokusil jsem se něco takového zachytit na své fotografii, zda se mi to povedlo, nebo ne, nechám na ostatních. Jakub Kencl: Tak tahle představa mě děsí již od mých 19 let, kdy jsem bránil svoji rodnou zem a plynová maska byla pro mě symbolem zla a nekonečných nechutných hodin výcviku bez dostatku kyslíku, smradu a občas i nějakého toho vniklého plynu vyvolávající návaly pláče. Staré oprýskané dlaždičky a umyvadlo vzbuzuje pocity starých opuštěných kasáren a zoom efekt domu dodává dynamiku útěku, útoku, paniky….. ještě že si tyhle fotky prohlížím za denního světla, v přítmí noci bych se asi osypal a ještě dlouho bych si pro jistotu nešel lehnout. Pavel Kutina: Pohybová neostrost (zoom efekt?) dává představu útěku před hrozícím nebezpečím, beztvará postava v masce toto nebezpečí jasně konkretizuje. Některé fotografie by člověk asi neměl hodnotit před spaním, tahle u mne patří k těm, které vystihly zadání a ztvárnily to imaginárno, ze kterého má každý z nás občas strach. Další z kandidátů na vítěze. Zdeněk Tichý: Zpočátku to na mě působilo násilně, asi jsem ovlivněn zkušenostmi ze základní školy kdysi dávno, kdy jsme měli taková ta cvičení s plynovými maskami a ty jsme si předtím zkoušeli ve skladu civilní obrany. Tak toto jako bych v té fotce viděl. Sice to byla pruda, ale ne zlý sen. Po několika shlédnutí jsem se ale od těchto vzpomínek abstrahoval a začíná to na mě celkem fungovat jako zlý sen. Josef Krása: Po chviličce koukání to na mě nezabralo. Vlivem umyvadla a pozice masky se mi vnutila představa, že postava prostě sedí na záchodě. A to mě spíš rozesmívá, než děsí. Zoom efekt mi to připadá okoukaně, ta postava úplně v dolním rohu, sotva vstupující do obrazu mi jeho dynamiku spíš brzdí, než podporuje. Ale je to cesta, k cíli může vést. V jiné kompozici by mě ta fotka možná uměla děsit. Pavel Pola: Jo, tak tohle na mě funguje dokonale, tma, nejasné kontury, dojem stísněného prostoru a někde zpoza rohu vykukuje příšera, co mi usiluje o život. Perfektní zpracování, super kompozice, která má fakt šmrnc.

A vítězem naší soutěže se stává: Lukáš Koutný “Ti Druzí” Ti Druzí Pavel Pola: Tohle by byl dokonalý zlý sen, který si dokáže představit (nebo spíš raději ne) každý rodič. Zpracování je super, tajemná postava funguje, jen u toho dítěte bych si spíš představoval nějaký vzdor, takhle si vykračuje na můj vkus trochu moc klidně na to, jaký zlý sen si tam představuju. Nebo to má být naopak tak, že je zlý sen, že se jim to někdy stane s lidma, kterým vlastně věří a nečekají žádnou zradu? Jenže pak by asi neměl anonymizovaný obličej. Lehký rozpor, ale jinak dobré. Josef Krása: Emotivní zpracování ve stylu Jiřího Turka, ale fotka mě nebere. Zlý sen lze na to jen naroubovat. Zdeněk Tichý: Pojď chlapečku, támhle v tom lesíku ti ukážu něco móc zajímavýho. Toto tam vidím, zlý sen mnoha rodičů. Surové zpracování tomu dodává šťávu. Možná by mi sedlo více, kdyby postavy odcházely od objektivu. Jakub Kencl: Parádní fotografie ve mně vyvolává dvojí situaci. Buď povinná odpolední nedělní procházka s rodiči 😉 , nebo úchyl před školou odvádějící cizí dítě. První variantu beru jako povedený žertík, ale ta druhá mě děsí a strach umocňuje i surové a syrové provedení fotografie. Paráda, snímek 100% splnil svůj účel. Pavel Kutina: Vidím zde postavu bez obličeje, odvádějící dítě, to vše v těžké náladě a v expresivní tonalitě. Obličej dítěte vypadá vyděšeně, jako by prosilo o pomoc, ta temná postava ho odvádí do neznáma. Náladou mi fotografie velice připomíná depresivní sci-fi bratrů Strugackých… Ano, to může být zlý sen, jak onoho neznámého dítěte, tak fotografa, kterého může dětský obličej v noci pronásledovat a ptát se, zda mu opravdu nemohl či nechtěl pomoci. Brrr. K technické kvalitě nemám nejmenších připomínek (dobře, oči dítěte by snad mohly být ostřejší), u mne jedna z kandidátů na vítěze, přestože je to fotografie, kterou bych tedy v žádném případě na zdi mít nechtěl.

Závěrem si dovolím citovat shrnutí od Josefa Krásy a Jakuba Kencla, která dle mého názoru vystihují výsledky naší soutěže.

Josef Krása: Myslím, že téma zaujalo. Překvapilo mě, kolik tematických variant se v zaslaných snímcích objevilo. Zastoupeny jsou snad všechny fotografické žánry. Očekával jsem různé low-key noční záběry, portréty, a k tomu obžalobu nějakých poškozených veřejných prostor. Ale že přijdou i klasické STREETy, krajinky a poetické detaily, ateliérová tvorba, … Je příjemné procházet tolik variant Zlého snu. Samozřejmě, že v mnoha snímcích ho na rozdíl od autorů nenacházím. Někdy je to myslím skutečně vinou nedokonalého tvůrčího postupu, kdy autorovo okouzlení fotografovaným tématem vedlo k nedostatečnému „nadhledu“ a snímek Snu pak zůstává opravdu pouze jen autorovým snem. Jak dobře tyhle vysněné a dokonalé – ve skutečnosti úplně příšerné – snímky z vlastní tvorby znám.
Jindy se určitě mýlím já, fotografie je přece jenom subjektivní disciplína a znám dobře pocit, kdy nemohu pochopit, jak jsem „ten“ nádherný obraz mohl roky ignorovat, nebo si říkat, co je to za nepodarek.

Jakub Kencl: Překvapilo mě a zároveň potěšilo kolik fotografií dorazilo na toto mnohdy nelehké téma. Vyjádřit vlastní strach, obavu, zlý sen občas vyžaduje i kus osobní odvahy. Bylo by spravedlivé napsat, že některá fotografie se mi nelíbí, nebo je vyloženě špatná, ale na každé si určitě divák něco najde.