Tato výstava sice souvisí s fotografií jen částečně, nicméně architektura je jedním z mnoha fotografických námětů, takže oba obory k sobě skutečně nemají daleko. Výstava Deset století architektury probíhá od 6. dubna do 31. října 2001.
Pořadateli této ojedinělé kulturní akce jsou Správa Pražského hradu a agentura DaDa, záštitu převzal také prezident ČR. Protože se jedná o projekt velmi náročný jak organizačně, tak určitě i finančně, má výstava celou řadu dalších partnerů, na nichž je sympatické to, že se o nich dozvíme v podstatě jen ze zadní strany vstupenky; ve výstavních prostorách nenarazíme prakticky na žádné reklamy.
Akce probíhá v mnoha – od sebe poměrně vzdálených – prostorách; návštěvníci tedy zajisté uvítají přehledný plánek na vstupence. Před vchody do jednotlivých částí expozice jsou umístěny charakteristické sloupy, na nichž je graficky znázorněno století, jemuž se konkrétní část věnuje. První část je věnována románské architektuře a je stylově umístěna v románském podlaží Starého královského paláce (na plánku č. 1), což je vlastně rozsáhlý systém chodeb a sálů, kde je v podstatě tma a nasvětleny jsou jen exponáty. Kromě vlastních románských prostor paláce zde najdeme různé vykopávky (např. 1000 let starou část podlahy kostela sv. Víta) a modely staveb.
Podobně je tomu i v expozici architektury gotické (č. 2), kde samozřejmě dominují exponáty z doby vlády Karla IV. I zde jsou okna zatemněna a reflektory osvětlují jen exponáty – člověk má i vizuální dojem, že se noří do temného středověku, což podtrhují také nepřetržitě znějící chorály.
Architektura renesanční nemůže být prezentována jinde než v Letohrádku královny Anny, tedy v Belvederu, a také v přilehlé Královské zahradě (č. 3). Mimochodem – Belveder je prý nejkrásnější renesanční stavbou na sever od Alp. V přízemí je možno si prohlédnout modely zámků (Jindřichův Hradec) či celých měst (Telč), zatímco v prvním patře je model renesančního náměstí téměř v životní velikosti. Uvnitř jednotlivých “domů” jsou nepřetržitě promítány filmy o konkrétních památkách či památkových rezervacích. Na schodišti stojí obrovský model nejvyšší věže zámku v Českém Krumlově. Stejně jako v jiných expozicích, i zde je výstava doplněna promítáním dokumentárních filmů v několika jazycích.
V Jízdárně Pražského Hradu je umístěna expozice barokní architektury (č. 4); opět můžeme shlédnout modely (celá Malá Strana a Hradčany nebo třeba Kuks), obrazy, nábytek a také film. O všech jednotlivých expozicích je nutno poznamenat, že se do zvolených prostor výtečně hodí.
Budeme-li pokračovat přes Jelení příkop směrem dovnitř Hradu, můžeme v Císařské konírně navštívit část věnovanou architektuře 19. století (č. 5). Tato část je velmi překvapivě vyvedena – vypadá jako velká zimní zahrada s květinami a dokonce živými papoušky. Zní hudba klasicistních a romantických autorů, při níž si může návštěvník prohlédnout např. návrhy na stavbu Národního divadla, obrazy různých míst, model prvního pražského nádraží atd. A samozřejmě – fotografie! V suterénním patře je opět promítán tematicky odpovídající film.
A konečně – ve Sloupové síni, Rothmayerově sále a Klínové chodbě – jsme se propracovali k architektuře 20. století (č. 6). Prostory jsou pro tuto expozici velmi vhodné, protože je upravil “dvorní stavitel” prezidenta Masaryka, významný architekt Josip Plečnik. Tady je těžiště výstavy právě ve fotografiích. Jsou kombinovány s modely – uvidíme např. vilu režiséra Martina Friče, Müllerovu vilu na Ořechovce (kam mimochodem stojí vstup 300,-Kč!) a na fotografiích interiéry těchto a mnoha dalších domů. Expozici vévodí Tatraplán, auto, které bylo chloubou československého průmyslu meziválečného období. Z druhé poloviny 20. století jsou zde vystaveny hlavně různé neuskutečněné návrhy; modely paneláků nejsou třeba, zná je každý…
V Nejvyšším purkrabství je multivize (č. 7), jakési video-kino, kde se promítají filmy o vývoji architektury; dle mého názoru je možno tuto část s klidným srdcem vynechat, protože nic nového už neuvidíme. Jestli tato část měla být vrcholem výstavy, pak závěr poněkud nevyšel, ale skvělý dojem z celé akce vám už nezkazí nic.
Závěrem už jen několik poznámek. Tento ojedinělý projekt si jistě zaslouží velkou pozornost, protože poskytuje skutečně kompletní přehled o vývoji architektonických stylů. Pro fotografy to může být další důkaz toho, že fotografie proniká bez zábran skutečně kamkoli. Vstupné stojí pro dospělé 240, pro děti a studenty pak 140 korun; na první pohled je to sice dost, ale uvědomíme-li si, že by se mohlo vlastně jednat o nejméně 6 samostatných výstav, je vstupné naprosto přiměřené. Navíc vstupenka platí od data zakoupení 2 měsíce, tudíž není nutné celou výstavu absolvovat v jediném dni – ale pro přehled a celkový dojem je to asi nejlepší. V pokladně každé části výstavy (vstupenka je samozřejmě jen jedna) lze zakoupit různé publikace a plakáty, v Nejvyšším purkrabství i kompletní sbírku promítaných videofilmů.
Ještě si dovolím doporučit trasu, která se mi zdá nejvhodnější: začít na Belvederu (3), pak před Jízdárnu (4), Konírnu (5), Sloupovou síň (6) do Starého Královského paláce (1 + 2). Není to sice “správné” pořadí, ale vyhnete se tak pobíhání po celém Hradě.
