Po roce nám v poště přistála pozvánka od Lanškrounských fotografů na Výtvarnále. Krásná kniha z Kuksu a příjemné vzpomínky na minulý ročník jasně velí napsat kladnou odpověď a těšit se na druhý prodloužený víkend v květnu.
 |
Čtvrtek 7. května je tady, fotovybavení je v autě, povinné fotografie pro vlastní prezentaci taky, tak můžu vyrazit pro kluky z klubu a hurá do Lanškrouna. V očekávané koloně nás ještě napadá, že se můžeme zastavit na Svazu Českých Fotografů, vyzvednout si fotografie z letošní Prahy fotografické a rozšířit tak kolekci fotografií pro večerní ukázky. Cesta nakonec probíhá naprosto v pohodě a večer přistáváme v nejmenovaném letním středisku u Lanškrouna a vítáme se s náčelníkem akce. Postupně přijíždějí i ostatní účastníci workshopu a začíná být pěkně veselo. S mnohými se již známe z jiných akcí a s těmi, co neznáme, se rychle seznamujeme.
Naše diskuze přerušuje až Vladimír se svým večerním programem. Po základních informacích o víkendovém pobytu nám představuje železničního a důlního nadšence, pana Kolomého, který nás seznamuje s kompletní historií
Mladějovské průmyslové dráhy a s dolováním lupku na Hřebči. Pan Kolomý je chodící encyklopedie a jeho vyprávění je opravdu podrobné a teoreticky nás vybavuje na zítřejší celodenní fotografování.
 |
Večer ještě zbývá trochu času na představení některých fotografických prací. Hned jako první se na stole objevují pinhole fotografie a nám poprvé padají čelisti směrem ke kolenům. To se ostatně stane za víkend ještě několikrát. Představují se i mladí členové Lanškrounského týmu, ale každopádně to neznamená sníženou kvalitu obrazu na předváděcím stole. Bohužel ochota a podnikatelský duch majitele rekreačního střediska nás vyhání v jedenáct hodin ze společenské místnosti a nám nezbývá nic jiného, než vyrazit směrem k našim chatkám. Ani ledová květnová noc nás ovšem nezastavuje a před “dvojkou” se rozjíždí velký diskusní kroužek, kde se do pozdních (nebo to byly již brzké?) hodin probírají různá fotografická i nefotografická témata.
 |
Budík na sedmou ráno nepůsobí moc příjemně, ale vidina pěkného dne nás přeci jenom vyhání na snídani a rychlý přesun do Mladějova. Již při průchodu branou železničního muzea je jasné, že bude co fotit. Ochotní nadšenci Mladějovské průmyslové dráhy nám vycházejí maximálně vstříc a jediné zákoutí, dílna či kůlna nám není zapovězena. Po krátkém briefu se rozprcháváme do všemožných koutů muzea a užíváme si industriální
a technické fotografické orgie. Teprve po čtyřech hodinách focení nás zmáhá vedro. Stejně jako loni na Kuksu není počasí a světlo zrovna fotografické, ale je to teprve druhý ročník, tak věříme, že se pořadatelé již poučí a příště objednají něco rozumnějšího :-). Po ujištění se, že máme nafoceno již “opravdu všechno”, vyrážíme do města na zasloužený oběd.
 |
Není kam pospíchat, neboť na Hřebči potřebujeme co nejnižší či nejlépe žádné Slunce. To se nám ale bohužel nesplňuje, a tak budeme muset ukázat, co se v nás skrývá a co dokážeme vyrobit i v tomto nepříznivém počasí. Měsíční krajina nad Moravskou Třebovou je natolik úchvatná, že světlo nesvětlo, lezeme po haldách jako v transu a hledáme ten správný úhel záběru. Teprve nekompromisní hodinky nás o půl páté vracejí zpět do auta a směřují do Lanškrounské galerie, kde máme naplánované kulturní intermezzo v podobě výstavy Radka Lepky. Po cestě ještě zvládáme krátkou zastávku u oranžového potoka, kde vznikají dnešní poslední fotografie.
To že je Radek výborným fotografem a grafikem jsme věděli všichni, ale to, co bylo možné spatřit v galerii, asi nejlépe vyjádřilo temné zahučení v sále po našem vstupu. Parádní fotografie, dokonale adjustované na “bronzových plátech”, vyvolávají okamžitě vzrušené debaty a Radek je zasypán velkým množstvím otázek, na které ochotně odpovídá a dokonce přislibuje, že nám večer předvede na pár příkladech, jak jeho fotografie vlastně vznikají. Po dlouhém a náročném dni je to velice milé zakončení naší “pracovní” části.
 |
Po příjezdu ještě musíme vybrat dvě fotografie pro zítřejší výstavu. Z toho naexponovaného množství to není jednoduché a zabere to dvě hodiny z večera. Pak se již můžeme vrhnout na fotografie, kterých je dnes opravdu hodně. Kvantita ovšem nenahrazuje kvalitu, takže je až do nočních hodin na co koukat a o čem povídat. Od místních borců vidíme i fotografie z hald za deštivého počasí a za měkkého světla, které jsou asi lepší než ty, co jsme vyrobili dnes se zničujícím sluncem nad hlavou, ale i tak jsem s dnešním dnem spokojen a mám i dobrý pocit ze záběrů, které jsem přes den ulovil. To, co se opět povedlo majiteli rekreačního zařízení, se nedaří ani dešťové přeháňce, a tak dnešní diskuse opět vedeme před chatkou do ranních hodin. Jediná změna je, že se skupina diskutujících přesouvá před “trojku”.
 |
Sobota, poslední půlden letošního Výtvarnále je ve znamení vernisáží a výstav. Přesouváme se na
zámeček v Rudolticích a připravujeme vlastní výstavu z fotografií vzniklých včera v železničním muzeu a na Hřebči. Nejprve nás však čeká temná a tajemná vernisáž Maximální fotografie ve sklepeních zámečku. Ani téměř 100% vlhkost a teplota kolem 7°C neubírá nic na dobrém nápadu organizátorů. Po obrovských (mluvím v řádech metrů čtverečních) zvětšeninách, vytištěných na plachtách a zavěšených v prostoru tak zvesela stékají proudy vody a odkapávají na naše zakloněné hlavy. Celým sklepením se nesou jazzové melodie, které se snaží navodit příjemnou atmosféru i v těchto neútulných, ale o to zajímavějších prostorách.
 |
Tělo už hlásí značnou prochladlost, a tak stoupáme o cca 100 schodů výše, do prosluněných prostor druhého patra zámečku, kde je již připravena naše výstava. Stejně jako loni, vytištěné fotografie 10×15, adjustované na černých kartonech vypadají pěkně a “nevýstavní” velikost nic neubírá na jejich zajímavosti. Když se 25 lidí-fotografů pohybuje na poměrně úzce vymezeném prostoru, očekává se, že bude hodně stejných či podobných fotografií. Všichni jsou tady ovšem velké individuality a je patrné, že každý má jiný úhel pohledu na daný
prostor. Na zdech tak visí 25 rozdílných dvojic fotografií, které spojuje jedno téma a jedna akce. Už se těším na další knihu, která bude věnována tomuto výtvarnále.
Zbývá již jen táborák, buřty, rozloučení s kamarády a odjezd domů. Povedená akce. Díky organizátorům.
|
|
||
| Zájezd se opravdu povedl 🙂 | |||
