Podzimní volné dny již dlouhá léta patří na Paladixu vícedenním fotografickým setkáním. Nejinak tomu bylo i v loňském roce, kdy jsme se 27.10. všichni sešli na dalším pokračování XPO.
 |
Již na začátku týdne bylo jasné, že letošní XPO nebude díky počasí procházka růžovou zahradou. Co nám příroda dlouhá léta na fotografických akcích neposkytovala, dodala tentokráte v míře vrchovaté a proudy deště zalévaly již několik dní celou Českou kotlinu. Ale co, není přece špatného počasí, jen je špatně oblečený fotograf a pár mm vodního sloupce nás nemůže odradit. Když má organizátor něco ovšem takříkajíc pod palcem, tak to má podchycené do posledního detailu. Ve čtvrtek Bitovod otáčí tím správným vypínačem a my můžeme vyrazit alespoň s malou nadějí na suchou variantu.
První večer je jako obvykle sjížděcí a seznamovací. Připravujeme salonek na promítání a vystavení fotografií a vrháme se do dlouhých diskuzí. Přeci jenom, s někým jsme se dlouho neviděli, takže je o čem povídat. „Lovecký“ penzion Hájenka poskytuje příjemné prostředí pro posezení u dobré krmě i moku a tak celý večer příjemně utíká. Snažíme se i trochu uplatit organizátory, aby vypustili nějakou tu, alespoň malou, informaci o programu. Dosud jsou tajemní jak hrady v Karpatech a jen se potutelně (jen slušné vychování mi brání použít jiný výraz) usmívají. Nepomáhá nic. Bitovod nepovoluje ani v brzkých ranních hodinách, a tak jdeme radši ještě něco naspat, abychom byli řádně připraveni a ráno.
Po snídani nás již všechny Katka s Bitovodem vítají a pomalu prozrazují první kroky do dnešního dne. Hned se dozvídáme letošní témata – smrtelné hříchy. Jinak těch dalších informací teda ale moc není. Rozdělujeme se do posádek a každá dostává křížovku. No jasně, Katčina oblíbená fotografická lušťovka. Naposledy jsme měli tu čest cestou do Kutné Hory, ale to byla asi nějaká dětská odnož. Dneska koulíme očima a vypadá to, že jsme s tím taky pro dnešek ukončili svoji činnost. Nakonec se však daří tajenku rozluštit a vyrazit tak k dalšímu postupnému bodu naší dnešní FOTObojovky – zřícenině hradu Lichnice. Po cestě se mi začínají vybavovat nějaké místní zajímavosti a navrhuji, že po skončení akce zajedeme kamsi ke staré rozpadlé vápence, která tu určitě někde je. Jen tak nějak zrovna nevím kde. Na hradě nalézáme další tajemnou zprávu se zašifrovaným nápisem „Calcium Works“ a časem. Hmm, co s tím. Večerní posezení doléhá asi na naše mozkové buňky, takže volíme návštěvu hradu, nějaké focení a pak se uvidí. Tento postup se jeví jako dokonalý a po výstupu na hradby, zříme v mlžném oparu staré vápenné pece. Jsou to přesně ty, o kterých jsem hovořil, akorát jsou nějaké nerozpadlé. To už Kačka prozrazuje, že máme dole v muzeu vápna nejen další postupovou indicii, ale i zajištěnou exkurzi.
 |
 |
 |
Původní rozpadlé pece se díky místním nadšencům a nějaké té dotaci z EU staly pěkným muzeem o těžbě a pálení vápna. Příjemná paní průvodkyně pečlivě vysvětluje, odpovídá na naše všetečné dotazy a nechává nás vše řádně okouknout i vyfotit. Počin určitě dobrý, jen se mi nějak vytratila ta romantika rozpadlých komínů, přilehlé fabriky. Ale chápu, že by vše jinak zaniklo a bylo již srovnáno se zemí. Loučíme se, z důlního vozíku dolujeme další šifru a opět koulíme očima. Za chvilku ale bludiště písmen vydává své tajemství a všichni se začínáme těšit na další místo, které je tentokráte oddychové. Hospůdka u Vavřince poskytla základní občerstvení, což se v tuto hodinu obzvláště hodilo, ale i nás nasměrovala na cíl dnešního putování, na zámek Žleby.
Zámek je otevřen, park je otevřen, jen obora se zvěří je pod obrovským řetězem a na vratech je lakonický nápis „Přijďte zase na jaře“. No nic, bez dravé zvěře se obejdeme a nepohrdneme parkem a zámeckým okolím. Pomalu již ubývá světla a tak se pomalu šikujeme k cestě zpět na základnu. Ještě přibrzďujeme u sečské hráze, kde děláme pár industriálních obrázků.
Po příjezdu do penzionu, nás ovšem nečeká žádný odpočinek, ale Kačka se svým tajuplným úsměvem. Kde jsem ho jen již viděl? Celý den jsme si pěkně hráli a prý, kdo si hraje, nezlobí, tak to ještě chvilku vydržíme a dáme si poslední kreativní úkol. A proč teda má v ruce ty papíry, špejle, provázky… Co to budeme fotit? Nic! Jdeme dělat draky. Normální papírové draky, paráda. Je neuvěřitelné, co se tady najde najednou dětí, tedy krom těch, co jsme si přivezli. Skoro až zapomínáme na jídlo, každá posádka „stajluje“ svojí obludu, jak nejlépe umí a všichni doufají, že budou i tak dobře létat, jak vypadají.
 |
 |
 |
Po večeři se již pouštíme do promítání. Na plátně se střídají tuzemské i zahraniční krajiny, divá zvěř, FOTOtvrďáci i moderní technologie dnešního věku. Ani letos nemůže chybět Jirkovo poutavé vyprávění o Vltavě, přilehlých obcích a lidech kolem vody. Večer se opět příjemně protahuje, ale den byl náročný, takže dnes jdeme spát o nějakou tu minutu dříve.
Ráno u snídaně dumáme co s volným dnem a kde to rozjedeme na zadaná témata. Někdo mizí do lesů, luk a hájů, my volíme spíše městské prostředí. První naší zastávkou je hřebčín ve Slatiňanech. Tady si užívají hlavně děti, ale i ta závěrka občas cvakne. Když koně zjišťují, že z nás fakt žádná svačina nevypadne a začínají nám při focení žmoulat alespoň batohy s vybavením, velíme k ústupu a směřujeme k Chrudimi. Na okraji města, se za stromy, snaží schovat starý pivovar, ale zkušenému oku fotografovu neunikne. Docela zajímavá budova je bohužel v totálně dezolátním stavu a ani její přechodní obyvatelé ji moc nepřidávají. Pár snímků pořizujeme, ale očekávání bylo o pověstný chlup větší. Nevadí, jedeme do centra, tam nás určitě něco napadne a večer bude co věšet na šňůry. Procházka městem i oběd dělají své a karty se pomalu začínají plnit záběry. Balíme o něco dříve a po příjezdu na základnu ještě vyrážíme na nedalekou zříceninu hradu Oheb. Podzimní příroda a výhledy na poloprázdnou přehradní nádrž nás fascinují. Počasí sice opět nic moc, „plechová“ obloha nespolupracuje, ale i tak je to úžasné místo a fotoaparáty nezahálejí.
 |
 |
 |
Poslední podvečer patří výběru fotografií, jejich úpravě, tisku a adjustaci na kartony, tak aby byly připraveny pro ranní vernisáž. Rychle ještě obodovat všechny přivezené a vystavené fotografie, které vstřebáváme již druhým dnem a je potřeba vybrat tři nejlepší. Stejné je to i s naší rukodělnou činností, lépe řečeno s jejími výsledky. Vybrat nejhezčího draka je také těžká volba, zvláště když počasí znemožnilo jejich leteckou přehlídku a hodnotíme pouze vzhled. S přibývajícím časem nastupuje na scénu opět projektor a na plátně se rozvíjejí další příběhy zachycené našimi přístroji.
Nedělní dopoledne je jako vždy lehce slavnostní… vernisáž fotografií pořízených během XPO na téma smrtelných hříchů začala, všichni představují, někteří i obhajují a vysvětlují svá díla. Dobře se bavíme, některé fotografie jsou opravdu povedené. Polednice klepe na dveře a nám nezbývá nic jiného, než vyhlásit všechny vítěze, nejlepší fotografy i stavitele,rozdat ceny, uklidit, sbalit a vyhlásit XPO 2011 za ukončené. Ale ne, ještě neukončovat, ještě ohnout unavená záda, sklonit hlavu ke špinavým pohorkám, smeknout hučku a vyseknout poklonu Kačce a Bitovodovi za zajištění ubytování, jídla, her, zábavy, focení … no prostě za parádní pobavení po celou dobu prodlouženého víkendu. Díky i všem, kteří k této pohodové atmosféře přispěli svojí účastí, fotkami, promítáním, občerstvením, dobrou náladou a co já vím čím ještě. Super víkend.
 |
 |
 |
A na úplný závěr ještě základní přehledy kdo co promítal:
Kdo vyhrál s domácími fotkami:
- Bitovod
- ZdeněkT
- Eliška
Kdo s draky:
- IIK + Maruška
- Eliška, Dáša, ZdeněkT, Jakub
- MKR family
 |
 |
 |
Všichni výherci obdrželi hodnotné ceny v podobě grafických programů a fotografických knížek od společnosti ZONER software, a.s. a
Zoner Press, za což jim oběma patří velký dík.
