V perexu pozvánky na letošní x-poziční podzim, jsem si dovolila doufat v příjemnou akci a nyní mohu s klidným svědomím prohlásit, že i přes počáteční nesnáze s hledáním vhodného objektu konání, se 5. ročník XPA určitě povedl.
 |
A když už máme za sebou ten pátý ročník, nedá mi to a vrátím se trošku do minulosti. Když skončily Open Airy, zůstalo nám takové prázdno, které se začalo plíživě vyplňovat nejdříve jednodenními akcemi, poté letním neveřejným výjezdem, až jsme se opět dopracovali k fotografické podzimní akci. Je pravdou, že po zkušenostech z Open Airů jsme trošku pozměnili koncept. I nadále je fotografie nejdůležitější součástí celé akce, ale snažíme se, aby tato akce byla živější a vhodná i pro naše rodiny. Již nejezdíme na stejné místo, ale pokaždé se snažíme najít jinou lokalitu. Ubytování hledáme tak, aby se mohli vyřádit i naši nejmenší, a v neposlední řadě jsme změnili i program. Součástí každého takového víkendu jsou výlety, hry, exkurze či návštěva fotofestivalu, a přitom se snažíme i o to, aby si fotografovo oko či čip přišli na své.
 |
Vypadá to, že tento koncept zatím funguje, ale je nám jasné, že do stereotypu se dá sklouznout velmi snadno. Budeme se tedy snažit, aby těch dalších (doufejme) pět ročníků do přelomové desítky, nám přineslo zase něco nového, zajímavého a zábavného.
Prvním dnem letošního XPA byl tentokrát čtvrtek. Tento den jako vždy patří k těm nejúnavnějším, ale zároveň i nejveselejším. Je to samozřejmě dáno tím, že přesun po normálním pracovním dni bývá náročný. Někteří přijíždí až pozdě v noci a těm, kteří dorazí již dříve, nezbývá nic jiného, než počkat na ně v hospůdce a uvolnit ze sebe nastřádaný stres. 🙂 Ale nakonec všichni přijeli a ještě jsme se zvládli seznámit s programem na nadcházející tři dny. Mezi jinými důležitými informacemi jsme nemohli zapomenout na vyhlášení tří soutěžních témat na tento víkend. Byly jimi: Denní chléb, Sportem k trvalé invaliditě a Čertoviny.
 |
Páteční ráno nás přivítalo zataženou oblohou a mrholením, ale již po vydatné snídani se nebe rozjasnilo a tato “nálada” mu vydržela po celou dobu konání naší akce. Tento den byl vyhlášen jako den s volným programem. Někteří se vydali potrápit svá těla na kolech, jiní si udělali výšlap po okolí a ti co mají raději město než přírodní krásy se jeli podívat do okolních měst a městeček. Po náležité regeneraci a doplnění životu důležitých ingrediencí následovalo první večerní promítání a věšení fotek na šňůry do naší každoroční soutěže XPO FOTO 2012. Ale ještě před tím, než jsme se “přenesli” na očekávanou návštěvu letošního ročníku United Colours of Ostrava od Standy Kaczora (Bundese), nás čekalo seznámení s programem Lightroom.
 |
Samozřejmě někteří z nás již s tímto programem mají nějaké zkušenosti, ale je logické, že používáme i jiné programy na zpracování či katalogizaci svých fotek a vždy je užitečné se dovědět více o dalších možnostech. Dvě hodiny strávené s Marko Zekičem a jeho přednáškou s praktickými ukázkami se ukázaly být velmi přínosné. Diskuze nad jednotlivými možnostmi či porovnání jednotlivých postupů v různých programech se prolínala celým večerem. Ráda bych tímto ještě jednou poděkovala Markovi za to, že si pro nás tuto přednášku připravil a věnoval nám svůj čas.
 |
Tentokrát jsme promítali po dva večery. Již zmiňovaná prezentace Standy Kaczora z United Colours of Ostrava byla opět vynikající. Nové prostředí, ve kterém se tato akce letos konala, přispělo k její atraktivnosti i po stránce fotografické a ve spojení s vhodně zvolenou hudbou, bylo pro nás toto promítání velmi pěkným zážitkem. Zdeněk Tichý nás vrátil do letních dnů a promítnul nám několik sérií fotek se svých letošních cest. Jeho obvyklý humor je znát i na soutěžních fotografiích. Pavel Kopřiva přivezl fotky ze své letošní návštěvy Kostariky. Přiblížil nám nejen krásu kolibříků, ale i život v této pro nás exotické zemi. Nemůžu samozřejmě zapomenout na naši stálici a to Jirku Dovrtěla a jeho komentovaná pásma starých fotografií či pohlednic o starých časech, speciálně o řece Vltavě a jejím okolí. Mezi dalšími, kteří svými fotografiemi obohatili naše večery musím ještě připomenout Pavla Kutinu, jeho série “Krajina syntetická” vzbudila značnou diskuzi a nakonec se dostala i do fáze takového malého workshopu, z nějž si účastníci odnesli především základní poučku “velkou gumu a malý krytí”. 🙂
 |
Po volném programu pátečního dne nás čekala hodně náročná sobota. Již v 10 hodin jsme byli očekáváni v Novém Boru ve sklárně Slavia, kde nás příjemní zaměstnanci nechali nakouknout pod pokličku tohoto zajímavého oboru a doslova nás protáhli celým provozem. Sklárna Slavia patří mezi malé podniky s flexibilní možností ruční výroby skla, jejím hlavním artiklem je malosériové barevné sklo. Ti z nás, kdo byli ochotni na chvilku odložit fotoaparát, si mohli sami vyzkoušet, jaké to je fouknout si do sklářské píšťaly a vyfouknout si nějaký ten tvar připomínající kouli. Přeci jen nějaká ta vázička či miska byla nad naše síly. Zvláště pro ty nejmenší to byl určitě pěkný zážitek. I když ani my dospělí jsme nezůstali stranou a pro nás, fotografy, to byla učiněná žeň.
 |
Ve sklárně bylo dobře, ale čas ubíhal a bylo nutné přesunout se za dalším poznáním. Po krátkém a rychlém obědě se většina skupiny přesunula do nedaleké obce Janská. Zde nás čekala prohlídka podzemního komplexu továren Rabštejn Janská. Z příjemného tepla sklárny jsme se přesunuli do studeného a vlhkého podzemí, ale troufám si tvrdit, že to nikomu ze zúčastněných nevadilo. Historie tohoto malého kousku naší republiky je velmi zajímavá i když místy velmi bolestná. Když se při svých cestách ocitnete v této lokalitě, určitě vám doporučuji návštěvu jak podzemních továren s expozicí o jejich historii, tak nedaleko vzdáleného podzemního úložiště pohonných hmot ze 60. let minulého století.
Po tomto náročném programu jsme se odebrali zpátky do penzionu.
Ještě před dobrou večeří a večerním promítáním bylo potřeba vybrat a připravit soutěžní fotografie k našim třem víkendovým tématům.
A byl tady poslední den. Vždycky to tak strašně rychle uteče. No nic. Nedělní ráno patřilo jako obvykle vyhlašováním výsledků našich soutěží. Nejprve byly vyhlášeny výsledky soutěže XPO FOTO 2012. V průběhu víkendu měli všichni možnost ohodnotit vystavené fotografie a vítězem se stal Zdeněk Tichý se svou sérií fotografií “Dary moře” ze slunného Chorvatska. Druhé místo obsadil Pavel Kutina (Bitovod), který nám představil svůj projekt “Krajina syntetická”. Rozdíl mezi prvními příčkami byl velice těsný. Zdeněk tentokrát vyhrál o jeden jediný bod. Na třetím místě se umístil Pavel Kopřiva (Dundee). Na toto místo ho vynesla série fotografií kolibříků z kostarických luhů a hájů. Odměnou letošním vítězům byly fotografické publikace od našeho partnera Zoner Press.
Zdeněk Tichý
Pavel Kutina
Pavel Kopřiva
Letos vyhlášená témata se doopravdy ukázala lehčí než v minulých letech, o čemž svědčil i počet dodaných fotek. Slibuji, že se příští rok polepším. 🙂 Vítězem našeho testu fotografické představivosti se tentokrát stal Marko Zekič. Cenu nám věnovalo vydavatelství Springwinter a bylo jím
celoroční předplatné jejich nového časopisu FOTO. Jak se s letošními tématy popasovali jednotlivý účastníci včetně samotného vítěze si můžete prohlédnout zde.
Po vernisážích nás jako obvykle čekalo balení, někteří se ještě chystali na malý výlet nebo za příbuznými, jiní se rovnou rozjeli domů, aby načerpali energii do pracovního procesu. Víkend to byl náročný, ale určitě nám přinesl mnoho zábavy, nových informací a samozřejmě jsme poznali i další krásné místo naší republiky. Děkuji všem, kdož se zúčastnili a přispěli velkou měrou k dobré pohodě celé akce. Doufám, že se zase sejdeme na dalších akcích, které budeme pořádat v příštím roce. Hned první možnost by mohla být třeba při Novoroční procházce. Připojit se k nám samozřejmě může kdokoliv, budeme jen rádi.
Bývá dobrým zvykem, že na závěr každé akce děláme společnou fotografii. Letos tomu nebylo jinak, jen jsme ji tentokrát pojali trochu netradičně. Jak se Pavlovi výsledná fotografie povedla, můžete posoudit sami.
Zatímco obvykle se skupinové fotografie pořizují tak, že se sejde daná skupina lidí, ta se seskupí na vhodném místě a vybraný jedinec provede expozici (jedná se tak o paralelní fotografii), nyní bylo v rámci konceptu “Průměrný návštěvník” zvolena metoda sériová – tedy všechny fotografované objekty byly snímány postupně a následně několika různými postupy zapracovány do čtyř výsledných fotografií.
