Éra slávy dvouokých zrcadlovek (twin lens reflex, TLR), zdá se, již skončila. Přesto však mají v historii své pevné místo, zaslouží si pozornost a stojí za zvážení, pokud se rozhodnete vyzkoušet si střední formát. V tomto článku vám představíme jeden z běžnějších přístrojů tohoto typu a zmíníme se i o ostatních dvouokých zrcadlovkách, které vyráběla firma Yashica.
|
| …a když s ní právě nefotíte, je příjemné se na ni alespoň dívat |
Dvouoké zrcadlovky mne vždy lákaly svou osobitostí a nezaměnitelným vzhledem, jednoduchostí konstrukce a tichým chodem. Flexaret, Rolleiflex, Minolta Autocord, Yashica MAT, to byly přístroje, které do ruky bralo mnoho známých fotografů, a vitríny, ve kterých byly vystavené, vždy přitahovaly mou pozornost při návštěvách bazarů s fototechnikou. Můj zájem byl dlouho platonický. Když jsem se však rozhodl vyzkoušet formát větší než kinofilm, začal jsem se rozhlížet právě mezi dvouokými zrcadlovkami. Po delším sbírání informací, sledování cen a rozvažování jsem se stal majitelem zachovalého přístroje Yashica D.
Tak vezměme tu krásu do ruky a trochu si ji prohlédněme. Chrom, eloxovaný hliník, černý lak, celokovové tělo. To se pozná hned, jak přístroj vezmete do ruky. Žádný plasťáček, bez šesti deka váží kilo.
|
| Přední stěna přístroje |
První pohled přitáhne samozřejmě přední stěna. Dva nevýměnné objektivy: 80mm snímací Yashinon se světelností f/3.5, pro hledáček je zde druhý Yashinon 80mm f/2.8. Jejich čočky mají jen slabý modravý nádech, antireflexní vrstvy tedy nebudou nejspíš nic moc. Pro nasazení filtrů a předsádkových čoček jsou objektivy vybavené 30mm bajonetem. Mezi objektivy najdeme kolečka pro nastavení clony (vlevo z pohledu fotografa) a času (vpravo). Otáčím kolečky a v okénku nahoře na těle objektivu hledáčku se mění čísla: 3.5 – 22 pro clonu, 1/500s – 1s a B pro časy pětilamelové centrální závěrky Copal MXV. U kolečka času je malá páčka se symboly X a M. Tedy synchronizace blesku: M pro žárovky, X pro blesk. Návod tvrdí, že blesk je synchronizován při všech rychlostech závěrky. O kousek níž nahmátneme páčku natahování samospouště.
|
| Delicate Arch, Utah. Vzhledem k menší pohotovosti je dnes dvouoká zrcadlovka vhodná spíše ke statickým záběrům. Yashica D, Fuji Velvia 50 |
Pro její použití musí být blesk přepnut na X. Na druhé straně snímacího objektivu, pod ovladačem časů, je páčka natahování závěrky. A hned pod ní tačítko spouště. Je hladké, není možné našroubovat drátěnou spoušť. Pokud ji budeme chtít použít, musíme zakoupit redukci a našroubovat ji místo vroubkovaného kroužku. Má to jeden nedostatek: potom nelze exponovat bez drátěné spouště. V protilehlém rohu desky, vlevo nahoře, je synchrokontakt blesku. Natahování závěrky nezávislé na přetáčení filmu na jednu stranu vyžaduje určité soustředění uživatele, na druhou stranu ale zase umožňuje libovolné vícenásobné expozice.
|
| Pravá strana – přetáčení a ostření Na spoušti je nasazený adapter drátěné spoušti |
Pravá ruka ovládá další dva prvky: vroubkovaná kolečka transportu filmu (s tlačítkem pojistky) a ostření. Na knoflíku ostření jsou vyznačené vzdálenosti (ve stopách a metrech) a na těle po stranách rysky je i stupnice hloubky ostrosti. Nejmenší vzdálenost, na kterou je možné ostřit, je 1 metr. Značku pro korekci při použití infračerveného materiálu jsem hledal marně. Při ostření se vysouvá celá přední deska s objektivy a spouští. Přetáčecí kolečko je vybaveno stupnicí, na které je možno nastavit citlivost založeného filmu v rozsahu 10 – 400 ASA. Nemá to však jiný než informativní význam. Posledním prvkem na pravé straně je malé okénko počítadla snímků.
|
| Nádvoří ČKD Dukla, Praha-Karlín. Yashica D, Ilford Delta 100 |
Levá strana nese sáňky pro připevnění blesku (bez synchrokontaktu) a dvě pojistky, které slouží k uvolnění cívek při výměně filmu.
Ne ne, šachtu hledáčku odklopíme až za chvíli. Teď je na řadě dno. V jeho rozích jsou nožky, zajišťující stabilní polohu, pokud se rozhodnete postavit při forografování přístroj například na stůl. Uprostřed dna je standardní 1/4″ závit pro stativ a okolo něj velký prstenec pojistky zadní stěny. Po jeho otočení můžeme odklopit zadní stěnu včetně dna. Moc toho vevnitř není. Dole místo pro cívku s filmem (pouze typ 120), dva válečky pro vedení filmu a mezi nimi čtvercová maska, skrz níž je vidět snímací objektiv se zaobleným pětiúhelníkem clony a pětilamelovou závěrkou. Po stranách rámečku jsou dvě červené značky. K nim se nastaví při zakládání filmu šipka vytištěná na krycím papíru. Vyčnívající kolíček na pravé straně nuluje počítadlo a je zatlačen dovnitř při uzavření zadní stěny. Docela nahoře je ještě místo pro navíjecí cívku.
|
|
| Matnice | Zaostřovací lupa |
| Povšimněte si okénka s údaji clony a času (nahoře) | |
A teď konečné odklopíme horní víčko. Rozloží se nám šachta, jejíž dno tvoří matnice. Pro pohodlnější ostření je možné vyklopit lupu. Pro sportovní snímky naopak můžeme skopit střed přední strany šachty a komponovat průhledem skrz malé okénko v zadní stěně šachty. Samozřejmě bez jakékoliv optiky a možnosti kontroly ostření. A to je asi tak všechno.
Teď, když jsme si přístroj prohlédli, můžeme založit film a zkusit v terénu, jak se s ním pracuje. Nezapomeňte ovšem expozimetr, protože Yashica D nemá žádnou možnost měření. Z běžného příslušenství k Yashice D se hodí vzít především čtverhrannou sluneční clonu, barevné filtry pro černobílou fotografii (nejběžnější je červený a žlutý) nebo předsádkové čočky, umožňující zkrátit minimální vzdálenost zaostření na 40 – 65 cm (typ 1) nebo 35 – 45 cm (typ 2). Širokoúhlé (zkracující ohniskovou vzdálenost na 58.4 mm) a tele (prodlužující ohniskovou vzdálenost na 112.8 mm) konvertory dnes již jsou spíše raritou. Upevňují se na objektiv pomocí bajonetového úchytu (stejný jako pro filtry) a používají se v páru, samostatné konvertory pro snímací objektiv a pro hledáček.
|
| Yashica D s příslušenstvím: sluneční clona, redukce bajonetu na 49mm a IR filtr, redukce pro drátěnou spoušť, předsádkové čočky a červený filtr |
|
| Grosse Boessenstein, Nízké Taury. Infračervená fotografie. Neostrost trávy v popředí je pohybová (expozice 1/2s). Yashica D, filtr Hoya R72, Maco 820c |
Přístoj budete mít většinou pověšený na řemínku na krku stejně jako jiný fotoaparát a stejně tak vám bude při chůzi naklepávat žaludek. Rozdíl je ovšem v tom, že při fotografování jej nebudete zvedat, jen skloníte hlavu a vyklopíte šachtu hledáčku. Pro uživatele zrcadlovky je zpočátku trochu nezvyklý stranově převrácený obraz na matnici. Časem vám ale nebude činit potíže uvědomit si, na kterou stranu přístroj otočit či naklonit, aby se obraz na matnici upravil žádoucím způsobem. Nebo také můžete přístroj zvednout nad hlavu a fotit například přes hlavy davu nebo tak zmenšit kácení svislic při fotografování architektury (občas i ten metr rozdílu může hrát roli).
|
| Hudebník na Karlově mostě. Vinětace se neprojevuje ani při téměř odcloněném objektivu. Yashica D, Fuji Superia 100. |
Pokud fotografujete hlavně autofkusovou zrcadlovkou, bude vám připadat práce s tímto přístrojem zdlouhavá: změřit expozici expozimetrem a nastavit clonu a čas, vyklopit lupu a zaostřit, natáhnout závěrku, zkomponovat snímek pomocí stranově převráceného obrazu na matnici, exponovat, stisknout pojistku přetáčení, pootočit kolečkem, pustit pojistku a převinout nadoraz. Alespoň odpadá rozhodování, jaký použít objektiv a zda fotit naležato či na výšku. Komponování obrazu do čtverce s pevným ohniskem považuji za dobré cvičení.
Nejčastěji používám Yashicu pro fotografování na černobílý negativní film; zkoušel jsem však samozřejmě i barevný negativ a diapozitiv a také černobílý film s citlivostí rozšířenou do infračervené oblasti. Protože sortiment filtrů pro 30mm bajonet je značně omezený, je vhodné opatřit si redukci na běžný závit 49mm a používat polarizační, infračervené nebo korekční filtry tohoto průměru.
Jak vypadají výsledné snímky? Při cloně 8 a vyšší jsou snímky ostré až do krajů, je možné bez problémů zvětšovat na formát 60 x 60 cm (tj. 10x lineárně). Při odcloněném objektivu ostrost k okrajům mírně klesá. Vinětaci jsem nepozoroval ani při zcela otevřeném objektivu. Nejslabším místem optiky je její chování v protisvětle. A nemusí to vždy být snímky se sluncem v záběru – stačí okno nebo obloha prosvítající mezi stromy, aby se na fotografii objevily světlé skvrny a klesl kontrast. Je proto dobré používat sluneční clonu (bajonet pro filtr přitom zůstává volný).
|
|
| Robot, skulptura vystavená v hale ČKD Dukla. Světlo oken stačilo k vytvoření nepříjemného reflexu (levý horní roh). Yashica D, Ilford Delta 100. |
Údolí Peklo u České Lípy. V pravém horním rohu opět nemile zapracovalo protisvětlo. Yashica D, Fuji Superia 100 |
Mechanismus přetáčení filmu pracuje spolehlivě – mezery mezi snímky jsou vždy stejné, bez překrývání políček. I ostatní ovládací prvky pracují hladce a bez problémů. A zvětšovat ze svitkového filmu má také něco do sebe – drobné nečistoty se zdaleka tolik neprojeví jako u kinofilmu…
Yashica D je jen jedním modelem z řady dvouokých zrcadlovek pro formát 6 x 6, které Yashica vyráběla. Po válce byly vyráběny továrnou Yashima Optical Co. přístroje Yashimaflex, Yashica Rookie, Yashicaflex. Po akvizici firmy Nicca, konsolidaci a změně názvu na Yashica v polovině 50. let pak byla zahájena výroba modelu Yashica A. V dnešní době jsou za nejvhodnější k fotografování považovány modely Mat 124G, D a 635. Ostatní jsou vyhledávány spíše sběrateli. Následující přehled je jen orientační. Jednotlivé modely, zejména ty, které se vyráběly delší dobu, měly více variant.
|
| Yashica A |
Yashica A byla osazována tříčočkovým objektivem Tri Lausar 80mm f/3.5, záhy přejmenovaným na Yashikor. Objektiv nebyl vybaven úchytem pro filtry. Závěrka Copal měla možnost nastavení 1/25s – 1/300s a B, synchronizace blesku X. Přetáčení filmu bylo plně manuální, knoflíkem podle čísel v červeném okénku na zadní stěně. U prvních kusů je možné se setkat i s objektivy Yashimar.
Yashica B byla jen mírnou obměnou typu A. Páčky nastavení času a clony byly umístěny na snímacím objektivu.
Yashica C přinesla poloautomatické přetáčení, zmizelo červené okénko ze zadní stěny. Závěrka s rozsahem 1s – 1/300s a B, synchronizace blesku X a M. Filtry se upevňují bajonetem Rollei 1 (30mm). Závěrka a clona se nastavují páčkovými ovladači. Vylepšení hledáčku zahrnovalo i přidání lupy.
Objektivy Yashikor se vyznačovaly ubývající ostrostí směrem ke krajům, zejména při odcloněném objektivu. Zpočátku byly osazovány i na model Yashica D, později, od roku 1972, byly i tam nahrazeny čtyřčočkovými Yashinony, které měly stejné konstrukční uspořádání jako osvědčené Tessary (čtyři čočky ve třech skupinách).
|
| Yashica 635 s tele a wide adaptery |
Yashica D se vyráběla od konce 50. let až do začátku let 80. Podrobný popis je náplní první části tohoto článku.
Yashica E
Model se selenovým expozimetrem s automatickou expozicí při jediném čase závěrky 1/60s. Má vestavěný blesk a objektiv Yashinon 80mm f/3.5
Yashica 635 byla odvozena z modelu D s možností používat kromě svitkového filmu i kinofilm (s konverzní sadou). Od roku 1972 byl rovněž osazován objektiv Yashinon.
Toto tedy byla historie základní řady. Souběžně s ní se však vyráběla i řada druhá, určená pro náročnější uživatele. Modely této řady měly v názvu označení Mat.
První Yashica Mat se objevila na trhu v roce 1957 a vyráběla se až do roku 1971. Objektiv byl Luxamar (4 čočky ve 3 skupinách), později přejmenovaný na Yashinon. Pro uchycení filtru sloužil 30mm bajonet (Rollei 1). Závěrka Copal MXV měla časy 1s – 1/500s a B, synchronizaci blesku X a M, vestavěnou samospoušť. Nastavování času a clony kolečky mezi objektivy, polohy času měly zaskakování. K přetáčení filmu byla na pravé straně klička, natahování závěrky bylo spřažené s přetáčením. Knoflík ostření byl umístěn na levé straně, v jeho středu byla stupnice pro zapamatování citlivosti založeného filmu. Přístroj nebyl vybaven expozimetrem. Pozdější modely měly matnice s Fresnelovou čočkou.
|
| Yashica Mat |
Následující modely Yashica Mat LM a Yashica Mat EM byly vybaveny selenovými expozimetry, umístěnými nad objektivem hledáčku. Expozimetr u LM byl cejchován v EV, zatímco u pozdějšího EM (r. 1964) udával hodnoty clony a času.
V roce 1966 nahradila model EM Yashica Mat 24, která přinesla několik novinek: expozimetr CdS napájený 1.35 V rtuťovým článkem (je možné použít 1.5 V baterie, měřená hodnota však vyžaduje korekci) spřažený s clonou a časem (mění se clona či čas, až ručka expozimetru překryje značku). Přístroj byl určen pro filmy typu 220 (24 snímků) i 120 (12 snímků). Variantou jen pro film 120 byla Yashica Mat 12. Objektiv hledáčku měl světelnost f/2.8.
A je tu rok 1968 a s ním Yashica MAT 124. Oproti 24 měla vylepšené počítadlo pro 12/24 snímků, na spoušti se konečně objevil závit pro drátěnou spoušť a byl rozšířen rozsah použitelných citlivostí filmů.
|
| Yashica Mat 124G |
Vrcholem a posledním modelem řady se stala v roce 1972 Yashica Mat 124G se zlacenými kontakty expozimetru pro zvýšení spolehlivosti. Dodávala se v celočerném provedení. Konstrukční změny doznala přítlačná deska, což přineslo zjednodušení přechodu mezi filmy 120 a 220. Připomeňme si i základní údaje: závěrka Copal SV 1s – 1/500s a B, synchronizace blesku M a X při všech rychlostech závěrky, pojistka spouště, snímací objektiv čtyřčočkový Yashinon 80mm f/3.5, rozsah clon f/3.5 – f/32, minimální vzdálenost zaostření 1m, hledáček s Fresnelovou čočkou a lupou, objektiv hledáčku tříčočkový Yashinon 80mm f/2.8, spřažený expozimetr CdS, rozsah citlivostí filmu 25 – 400 ASA, hmotnost 1100 g. Pozdější modely měly údajně objektivy opatřené vrstvami MC. Výroba byla ukončena v 80. letech.
Kromě kamer formátu 6 x 6 na filmy 120/220 byla vyráběna samostatná řada 44 na film 127 s formátem snímku 4 x 4 cm.
Yashica 44 měla snímací objektiv Yashikor 60mm f/3.5 s bajonetem pro filtry, závěrku Copal s časy 1s – 1/500s, samospoušt, synchro blesku X a M, matnici s lupou, přetáčení kličkou.
Jednodušší byla Yashica 44A s přetáčením knoflíkem a odděleným natahováním závěrky, časy 1/25s – 1/500s, synchronizací X, bez samospouště a úchytu pro filtry (pouze nasazovací).
Posledním modelem byla Yashica 44LM, vybavená čtyřčočkovým Yashinonem 60mm f/3.5, selenovým expozimetrem a přetáčením kličkou.
hlbka ostrosti
U tychto pristrojoch asi nebola moznost kontroly hlbky ostrosti, alebo ano?
Mimochodom, pekny clanok, doplneny krasnymi fotkami, dufam ze budu dalsie.
RE: hlbka ostrosti
Objektiv hledáčku není vybaven clonou a tak optická kontrola hloubky ostrosti není možná – nezbývá než spolehnout se na orientační stupnici u knoflíku zaostřování a vlastní zkušenost.
Mimochodem, hledáček má viditelné soudkové zkreslení a uživatele zvyklého na jednookou zrcadlovku to může vyplašit. Snímací objektiv je ale v pořádku.
Konecne ju mam!
Aj ked neskoro, ale predsa sa mi do ruk dostal pristroj, ktoremu je venovany tento clanok. Sused s nim kedysi fotil, uz davnejsie mi ho slubil poziciat, ked ho najde. A dnes ten den nadosiel. Musim uznat ze je to prekrasny fotoaparat, ked ho drzite v ruke, tak citite istu uctu (nie ako tie dnesne plasty…). Moj pozicany kus nie je sice v tip top stave, ma znamky pouzivania, knofliky su doskriabane a ryhovany valcek pod spustou chyba, ako aj ine detaily, co zvyknu po case odpadnut, ale vsetko je plne funkcne. MC vrstvy su velmi slabe a musim povedat ze riadne doskriabane, ale to vobec nevadi, horsie ako rusky Helios to nebude (s nim som spravil v minulosti par vynikajucich zaberov). Skoda ze fotoaparat nema nikde vyrazeny rok vyroby, aspon som si ho nikde nevsimol. Filtre k nemu nie su, ale slnecna clona je, co velmi cenim. Vyskusal som aj synchronizaciu blesku, naozaj funguje pri vsetkych casoch, vdaka centralnej uzavierke. Pri pohlade do hladaciku som nemal vobec problem zvknut si, fotim totiz na Prakticu VLC takmer vylucne so sachtou (jedine ak fotim na vysku, tak nasadim hranol), takze na zrkadlovo otoceny obraz som vycviceny. 🙂 Matnica bola vsak pre mna nepochopitelne tmava. Ked som nazrel cez hladacikovy objektiv dnu, tak som zistil preco: na zrkadle bolo velmi vela prachu. Kedze som uz raz taky, odskrutkoval som matnicu a zrkadlo vybral, nasledne vycistil. Neviem si vysvetlit ako sa tam tolko prachu mohlo dostat, hadam to bolo aj pol milimetra, cele zrkadlo viac svetla pohltilo ako odrazilo. Po vycisteni matnice a poskladaniu sa uz ovela krajsie pozera na matnicu. Samozrejme som vycistil aj oba objektivy, zvonka aj zvnutra. Spominanu sudkovu deformaciu v hladaciku som si vsak vobec nevsimol. Mam uz pripraveny Fomapan T200, tesim sa na testovanie pristroja, dufam v pekne svetlo v najblizsich dnoch. Kedze mam este viac nez 50 multigrade papierov 24×30 a neviem co s nimi, tak pristroj zaiste vyuzijem.
RE: hlbka ostrosti
Vizualne v hledacku ne jako u slr, ale na ostricim krouzku je rozsah hloubky ostrosti znazornen, stejne jako byva u objektivu, proti clonovemu krouzku.
TLR nekonci
Velmi dobry clanek. Loni jsem si opartil Flexaret V a musim konstatovat, ze mne prace s timto aparatem mile prekvapila. Pohotovost, nenapadnost a spickova technicka kvalita obrazu jsou zakladni nezpochybnitelne atributy tohoto typu pristroje. Co bych take vubec nedoporucoval, to je pouziti kinofilmoveho adapteru. Na tento format je lepsi kazda Praktica.
Jinak Rolleiflex ma v soucasnosti stale ve svem vyrobnim programu TLR (http://www.rollei-usa.com/MF_TLR.htm), ale zustavam u Flexaretky (hlavne cena).
Vice takovych clanku!!!
Dík za krásný článek
Výborně zpracovaný materiál. Jsem příznivcem TLR a šťastným majitelem Minolty Autocord…
fotograficky dudlik
Ano, take jsem delal svoje prvni 6×6 fotografie kdysi Yashicou 124g. Jeste mi nekde stoji na polici 🙂 Myslim si, ze je to fotoaparat ktery takhle poslouzil spouste lidi, a jeho zobrazovaci kvalita je obdivuhodna.
Pokud by nekdo byl opravdovym fanouskem dvouoke techniky, tak se muze poohlednout treba na Ebay po dvouokych zrcadlovkach od Mamiya. Maji na rozdil od Yashica vymenne objektivy a jsou co se tyce kvality legendarni podobne jako jejich vzor Rolleiflex. Navic jsou v posledni dobe vylozene levne.
RE: fotograficky dudlik
A víte že jsem po TLR Mamiya C330 už šilhal? 🙂 Jenomže tady v Čechách jich zas tolik neběhá a ceny také nejsou příliš nízké.
Jo, to byly casy
S Flexaretou jsem zacinal. Bohuzel, od te doby se cas podepsal jak na spolehlivosti casů, tak na kvalite obektivu.
Poděkování
Díky za krásný článek, jakých je bohužel málo. Vlastním Déčko a 124G od Yashici, Minoltu Autokord, několik Flexaret i starého Ljubetěla, ale na Yashicu nedám dopustit. Děkuji.
RE: Poděkování
Pred rokem nebo dvema jsem byl jiste nafotovystave v Praze, kde jsem mohl spatrit fantasticke zabery prave Ljubitelem. Bylo to pro mne pouceni…..
Krása TLR
Pěkný článek… sám jsem nedávno zakoupil dvě TLR Yashica a úplně mě pohltilo kouzlo fotografování na čtvercový formát a dokonalá krása těch starých přístrojů – vlastním Yashicu D a Yashicu 12. Obrazová kvalita se mi jeví jako velmi dobrá a při poměru výkon/cena téměř nedostižná…
jenom malé upozornění k článku: už Yashica 12 má závit na drátěnou spoušť.
krása tlr
Konečně jsem si pořídil zvětšovák na střední formát(dosud kinofilm)a k němu Yashicu 635 a Yashicu-12,tak jsem zvědav.Jen nemohu sehnat redukci na drátěnou spoušť k 635ce.Nějak si ale poradím-zlatý český ručičky.Jsou to ale nádherné přístroje a ta práce s nima bude určitě fajn.Tedy práce s pixelama na počítači je mnohem jednodušší,ale až hnusně sterilní.
krása tlr
Redukci pro drátěnou spoušť vyrábí Hama. Zkuste poslat dotaz tady na obchod Paladix nebo se zeptejte v Praze ve FotoŠkoda.
krása tlr
Tak u Škody jsem včera byl.V použitým zboží i v novým.Oba prodavači na mne koukali jako na zjevení.Před asi 14 dny jsem tamtéž nakupoval onu 635ku.Obsluhoval mne PAN prodavač(Jonáš tuším)-to byl přehled!!!Škoda,že mne nenapadlo,že tam ti Japončíci nedaj takovou dost důležitou díru.Určitě by to vyřešil.Jdu hledat dál.
krása tlr
To je zvláštní. Před časem (pravda, už to pár let bude), jsme tohle hledali u Škody v katalogu Hamy a našli, nabízeli se, že objednají.
Pořád se to dělá, vypadá to takhle http://www.thecamerahunter.com/Merchant2/merchant.mv?Screen=PROD&Store_Code=TCH&Product_Code=EYACRA&Category_Code=EYA
krása tlr
Podal jsem dotaz na zástupce firmy Hama a před chvílí mi přišla záporná odpověď.Tak snad na inzerát a nebo něco sesmolím na koleni-už mám nápad.Dík za snahu.
Mam
… sedem dvojokych zrkadloviek, najradsej mam 124 G MAT, ktora je vybornou kopiou hodne starsieho Rolleiflexu 3,5F … No, nic pre digitalistov.
RE: Mam
Spravna pripominka. Pokud oskanujete 6×6 negativ s 2400 dpi, dostanete neco, co v digitalu bude bezne tipuji az tak za 5 – 10 let (28 Mpixlu).
Takze i fanousci digitalu tady maji rovnez svuj prostor….
digi 6 x 6
Chcem vidiet digital s velkostou senzoru 6 x 6 cm! 🙂
RE: digi 6 x 6
Napriklad:
http://www.europe-nikon.com/details.aspx?countryId=9&languageId=9&catId=97&prodId=848
ale jsou i jine a daleko levnejsi.
Ahoj!
RE: RE: digi 6 x 6
Ja som myslel digiatalny fotak s velkosotu senzoru 6 x 6 cm… 🙂
RE: digi 6 x 6
digitalni steny PHASE ONE pro mamiyi nebo hasselblady se uz delaji dlouho ale stoji pekne hrachy od pul melounu vys 🙂 treba 22 megapixel Phase One H 25 http://www.phaseone.com/
RE: RE: Mam
Tak vidíte. I do tak nevinného zákoutí jakým je popis třicet let staré relikvie nám prosákne téma nejžhavější: válka digitalistů s konzervativci. Přitom jsou to jen různé nástroje v jedné dílně. A stejně tak jako můžu místo kopírovací frézky vzít do ruky dláto a mít radost z toho, jak sedí v ruce a jak se třísky pomalu odlupují a já si v poklidu ve volných chvílích vytvářím předmět, který bych jinak měl hotový za pět minut (nebo za pár vteřin koupenou plastovou variantu v hypermarketu), tak vezmu do ruky i v době digitální starou komoru a půjdu si pořídit pár snímků, které bych digitálem vyfotil levněji, rychleji, možná i lépe (nebo bych si je mohl koupit na pohlednicích). A věřím, že stejně jako dnes můžu stále koupit dláta, bude mi i do budoucna zachována možnost pracovat s filmy.
Před pětadvaceti lety jsem měl potíže sehnat jako turista ve Švýcarsku černobílý negativ. Musel jsem najít specializovaný obchod. Tehdy to vypadalo, že brzy zmizí z trhu úplně. Ale čtvrt století uplynulo a černobílé filmy jsou tu pořád – ne sice v každé drogerii, zato pořád za přibližně stejné ceny. Přitom na ně z masových konzumentů již dlouho nikdo nefotí.
Zatím je rozhodování mezi digitálem a filmem záležitostí ekonomie provozu a kvality. A okruh uživatelů, pro které tato kalkulace bude jednoznačná, se bude s postupem času a pokrokem techniky stále rozšiřovat. Věřím však, že přesto budu stále mít svého dvouokého miláčka čím krmit – že těch, kdo pro pohodu v duši potřebují slyšet cinknutí závěrky nebo klapnutí zrcátka bude stále dost. Poznámky k tomuto článku ve mně vzbuzují v tomto směru lehký optimismus 🙂
🙂
Diky, Zdenku.
ANO!!
Konečně po dlouhé době zajímavý článek na téma – krásné staré stroje. Také mám Mat 124G a pracovat s ní
je pro mne skutečný zážitek, v tomto digitálním věku
je to příjemná duševní očista.
DIGI VS KLASIKA
TENTO VÍKEND JSEM SE ŠŤASTNĚ ZBAVIL OLYMPUSU C5050 A VRÁTIL JSEM SE KE KINOFILMU, ZKOUŠEL JSEM I DIGI ZRCADLOVKU (CANON 300D A 10D) ALE STEJNĚ TO NENÍ ÚPLNĚ ONO, NENÍ TAM TA OSTROST. ASI TO DOST KAZÍ I TISK. NEVÍM. NO ASPOŇ JSEM TO ZKUSIL, ALE DO DIGITÁLU MĚ ASI JEŠTĚ DLOUHO NIC NEZVYKLÁ. A CO SE TÝČE EKONOMIKY PROVOZU, KDYŽ DÁM ZA FILM 200 ZA DOBRÉ VYVOLÁNÍ 250 TAK JE TO JEŠTĚ POŘÁD ÚNOSNÉ, ČLOVĚK ALESPOŇ KAŽDOU FOTKU VÍC PROMYSLÍ NEŽ EXPONUJE A PŘESTANE SPOLÉHAT NA PHOTOSHOP. JINAK DVOUOKÉ ZRCADLOVKY MÁM HROZNĚ RÁD, KDYŽ MI BYLO 12 DOSTAL JSEM FLEXARET, DODNES HO MÁM DOMA.
RE: DIGI VS KLASIKA
WOW, to bolo silne “fuj” digitalnym aparatom! Az taky zasadovy by som vsak nebol. Digitale naozaj este nie su to prave, ale okamih, kedy zacne drviva vacsina na ne fotit nie je tak vzdialeny.
Pre mna je digital iba prijemnym spestrenim zivota. Nebojim sa, ze 6X6, ci kinofilm umrie tak tychlo, preto som manzelke kupil Olymus mJU II bez zoomu. Vsetky zvady digi vs. analog su uplne zbytocne.
Film je dokonaly, digital sa vyvija. Moj nazor je, ze kupou digitalu v dnesnej dobe sa stava majitel jednoducho sponzorom pokroku. My, co vidime fotografiu ako cosi viac, ako megapixely mame dar obdivovat aj take dvojoke zrkadlovky, pretoze pri dotyku citime kovovy chlad, olejovu vonu a vzrusenie z toho, ze sme zaostrili vlastnym okom… To proste s digitalom nezazijete. (Cest drahym vynimkam.)
Zaroven sa nechavam opajat moznostami Photoshopu a naslednym fotochemickym postupom vyroby fotografii. Ta dokonalost spojenia analogu a digitalu!!! A co to bude, az budu digitale za 100 rokov dokonale! No neviem sa dockat.
Rolleiflex
Pěkný článek. Sám mám už dlouho pěkný starý Rolleiflex (http://jankr.webpark.cz/gear/rolleiC.htm) a v poslední době s ním fotím čím dál tím víc, zpravidla čb.
vychytavka s hledackem
mam taky yashicu-mat a je to opravdu uplne jiny pocit nez cvakat serie fotek digitakem. o prazdninach jsme si udelali s fotoklubem workshop a z 12-ti fotek se mi zalibila temer polovina… dal jsem si asi vic zalezet na tom co cvakam 🙂 jinak mi jeden clen fotoklubu poradil abych si na horni cast yashiky umistil hranol, ktery se pouziva u pentaxu, staci kousek preklizky na upevneni… a obraz se nepretaci… jinak muzu potvrdit synchro se zabelsky, 1/250 v pohode stihala… par fotek z yashicy mam na strankach karvinskeho fotoklubu…
Ať žijí nepravé zrcadlovky!
S velkým zájmem sleduji všechny články o krásných starých fotopřístrojích a vždy se těším na každý další. Třebaže popisované aparáty (Flexarety, Yashiky, Praktiky, Zenity a další) pocházejí již z minulého století a pamatují mnohé, myslím, že slůvko „starý“ je zde velmi relativní. Tyhle mašinky ještě bezesporu mají světu fotografie stále co dát, ba v rukou zkušených a zapálených fotografů to mohou pěkně „natřít“ i svým mladším a z technického hlediska třeba dokonalejším sourozencům. Pro nadšené sběratele a obdivovatele lidského důvtipu a umu pak mají hodnotu vpravdě nevyčíslitelnou, protože se stávají předměty citových vazeb.
Jakožto jeden z oněch nadšenců – milovníků zejména dvouokých čili nepravých zrcadlovek – bych chtěl poděkovat panu Bakšteinovi za jeho zajímavý článek o Yashikách. Z dosavadních reakcí čtenářů jasně vyplývá, že éra těchto přístrojů zdaleka neskončila, ba v dnešním přetechnizovaném digitálním světě se dočkají návratu na fotografickou scénu. Plně se ztotožňuji se všemi, kdož práci s dvouokou zrcadlovkou vnímají jako duševní balzám. Jeho tajemství spočívá především v oprávněném pocitu tvůrčí činnosti s foto- aparátem. Musím si nejen promyslet kompozici a per- spektivu záběru, ale také hloubku požadované ostrosti a tomu všemu přizpůsobit expoziční hodnoty, které si sám nastavím. Cvaknutí závěrky, tak charakteristické a odlišné pro jednotlivé časy, je pak završením mého snažení, jehož výsledky odhalí až alchymie temné komory. I potom je stále konečná podoba fotografie v mých rukou. V žádném případě zde nechci působit jako bojovník za stranu konzervativců ve válce proti digitalistům – ani oni jistě nefotografují bez náležitého požitku ze své činnosti, nicméně kdykoli vezmu do ruky digitální fotoaparát, třebaže jsem si za určitých situací vědom jeho nesporných kladů a výhod, cítím se přece jen o cosi ochuzen. Možná je tím čímsi vedle již zmíněné tvůrčí činnosti i prožitek hlubiny času – každý fotoaparát má svou historii, leckterý přímo symbolizuje určitou dobu nebo, chcete-li, epochu, třeba jen soukromou. Některým byla v rukou citlivého člověka dokonce pořízena významná umělecká díla. A právě v té souvislosti bych chtěl v návaznosti na článek pana Bakšteina vzpomenout na významného všestranného umělce : oblíbeného herce, výtvarníka, znamenitého spisovatele a neméně výborného fotografa – Miroslava Horníčka. Vlastnil dvouokou zrcadlovku Yashica Mat (krom ní též kinofilmový přístroj zn. Nikon), již brával na své cesty světem. Právě jí pořídil většinu záběrů pro své knihy Pohlednice z Benátek, Dobrý den, socho!, Jak hledat slunce nebo Klaunovy rozpravy. Milovníci fotografie zde mohou posoudit nejen Horníčkovu mimořádnou schopnost vidění (umocněnou navíc jeho kouzelnými texty), ale též fotografické kvality vzpomínané Yashiky.
Mnozí z nás si jistě vzpomenou na éru našich vynikajících Flexaretů, které byly, troufám si tvrdit, Yashikám rovnocennými partnery. Je sice pravdou, že tuzemské závěrky Metax oproti dovozovým Prontorům a později Prestorům občas „zlobily“, ale optické parametry objektivů našich a japonských přístrojů byly shodné (3,5/80). Třebaže nebyl Flexaret nikterak levnou záležitostí, přece jen v dané cenové kategorii a ve své době představoval nadprůměrný přístroj s důmyslnou konstrukcí a jednoduchou obsluhou, přičemž se s ním dalo docílit zcela výjimečných výsledků. Dodnes jistě patří k nesmazatelným vzpomínkám nejednoho z nás – samotnému se mi vybavuje řada dětských výletů, na nichž nebylo možno nepotkat turistu, jemuž by se na krku či rameni nepohupovala charakteristická kožená brašna. Jednou zavřená, jindy na nás zpod typické průhledné plastové krytky nebo bez ní lišácky mrkaly oba nad sebou posazené objektivy. Je potěšující, že takového turistu je možno potkat dodnes a jeho Flexaret, pakliže je mu věnována náležitá péče, stále spolehlivě funguje, podobně jako Yashica, Rolleiflex, Ljubitěl (vlastně okopírovaný Voigtländer). Nikdo mne nepřesvědčí, že dvouoké zrcadlovky již řekly své poslední slovo.
Srdečně zdravím všechny milovníky a příznivce nepravých zrcadlovek!
Filtre
Vlastním fotoaparát YASHICA-D už dva roky. Je to moja srdcová záležitosť. Chcel by som vyskúšať aj infra-fotografiu. Neviem však zohnať deep-red filter s takýmto závitom. V článku sa spomina redukcia na 49 mm. Kde sa da takáto redukcia zohnať? Minulý rok v lete som navštívil Prahu a skúšal som sa informovať na filtre. V jednom obchode 9myslím že sa to volalo ŠkodaFoto som zohnal aspoň UV). V článku “Snímání na IR materiály” je písané že sa dá vytvoriť takýto filter z “diáku”. Máte to vyskúšané?!? Mohol by som to spraviť aj s toho UV? Ako sa zakladajú infra filmy do prístroja YASHICA-D ked sa musia zakladať v absolutnej tme?
RE: Filtre
Zmíněnou redukci jsem zakoupil v Praze v prodejně Foto Škoda ve Vodičkově ulici v oddělení bazar (je však nová, nejedná se o použité zboží).
Filtr z diafilmu jsem nezkoušel, doporučují se dvě vrstvy neexponovaného vyvolaného diafilmu. Do vámi uvedeného filtru by neměl být problem je nainstalovat.
Ne každý film je nezbytně nutné zakládat v úplné tmě – řiďte se návodem pro vámi používaný film.
filtry a predsadkove cocky
Pekny clanek. Az me to dohnalo ke koupi MAT 124 G. Jsem z ni uplne nadseny. Dostal jsem k ni i predsadkove cocky no.1 a no.2
Mate nekdo k jejich pouziti pripominky, rady nebo postrehy? A jeste jedna, zrejme zbytecna otazka: Chapu to dobre, ze kdyz pouzivate polar. filtr, tak jej nastavite na hornim skle a pak ho prehodite na spodni aniz byste zmenil jeho natoceni? Dekuji.
RE: filtry a predsadkove cocky
Polarizační filtr používám jen velmi zřídka, ale pokud ano, pak přesně tím způsobem, který jste popsal. Jistě by bylo výhodou opatřit jeden díl filtru nějakou stupnicí a druhý ryskou.
Díky za článek
Sám jsem si v roce 1972 YASHISU mat 124 G kupoval a léta se s ní těšil. Její negativy po zvětšovákem, to bylo jiný kafe, než kinofilm ze Zenitu.
Dík za nostalgickou vzpomínku.
yashica D
Dnes jsem objevil tuhle stránku a hned takový pěkný článek! Jenom pár poznámek k němu a k příspěvkům čtenářů.
Zařízení pro kontrolu hloubky ostrosti pro dvouokou zrcadlovku skutečně existovalo a to pro předválečný Rolleiflex. Na hledáčkový objektiv se nasazovala irisová clona která zároveň sloužila jako optický exposimetr. V roce 1936 to nabízel mezi běžným příslušenstvím pan Wachtl ve svém katalogu za 90 Kč, ale v bazaru jsem to nikdy neviděl.
Yashica D se stále vyrábí v Číně, ve verzích se tří nebo čtyřčočkovým objektivem, v západní Evropě se prodává pod různými názvy, u http://www.alles-photo.de jako B.I.G. Twin.
Dvouoká zrcadlovka není ještě tak odepsaná konstrukce, vyrábí se nejen Rolleiflex s Planarem 2.8/80 ale taky se Super Angulonem 4/50, úžasná kresba jen kdyby to nebylo tak neskutečně drahé. A tak zůstanu u Yashicamatu 124G, to je taky krása.
S Rolleiflexem fotil až do posledka Helmut Newton a je to jak pozoruju pořád oblíbený pracovní nástroj chudších živnostenských fotografů v západní Evropě. Zdá se že ve zvláštní oblibě mají Rolleiflex T (s Tessarem 3.5) a Minoltu Autocord, už hodně letité přístroje.
Dvouočka
Nedávno se mi pokazil digiťák Fujifilm S602 a byl jsem z toho docela rozmrzelý. Jen tak pro radost jsem si na inzerát koupil za cenu kinofilmového kompaktu Flexaret V. Práce s tímto přístrojem mně docela chytila. Fotky vám sice ve většině labů neudělají do druhého dne, máte na filmu jenom 12 políček, snímáte pevným objektivem 80mm (ekvivalent kinofilmové padesátky), ale pocit z focení je úplně jiný. A fotky také.
dvouočka
Nezbývá mi než vám pogratulovat. Vítejte zpátky 🙂
dvouočka
Také jsem se nechal zvyklat digitálním světem a mám Fuji FinePix S5000, jsem sice velmi mladý (25 let), ale musel jsem si nejen pro krásu ale pro ten zážitek a pocit zakoupit Flexaret 6 a to je úplně o něčem jiném. Prostě zlaté staré časy. Nemá to chybu, možná malé, ale právě proto je to hezké.
Yashica D a Yashica mat 124G
..sú na svete fotoaparáty ktoré nikdy v živote nepredám,to skôr predám ruku..a pre istotu radšej ľavú.. :)))..je to Yashica D a Yashica mat 124G..milujem tie foťáky,uzávierka tichučká,spoľahlivá,meranie na 124G presné,teplé podanie farieb..nádherné fotenie