Jednu krásnou lednovou neděli jsme s partou fotografů z FotoPrůvodce vyrazili na Kormorány, kteří přilétli na Císařský ostrov v Praze. Pojďte se podívat, jak náš lov dopadl.
Kormorán velký – krásný velký pták s černým, ocelově se lesknoucím peřím, kterého jsem
jako malé dítě vídal v zoologické zahradě, byl pro mě stejně vzácný a krásný, jako volavka.
Dnes je to již trochu jinak. Je to stále krásný pták, ale již mohu říct, že se mi
podařilo jej zachytit na citlivou emulzi svého filmu, a to dokonce ve volné přírodě.
Nejprve – než si řekneme, jak na ně – podívejme se, koho že to půjdeme fotit.
Kormoráni jsou veslonozí ptáci příbuzní pelikánům a jsou výborně přizpůsobeni životu ve
vodě. Jsou velcí asi jako husa, mají protáhlé tělo, dlouhý zobák zakončený hákovitě zahnutou
špičkou a krátké nohy se širokou veslovací plochou, neboť plovací blána je napjatá mezi
všemi čtyřmi prsty. Peří kormoránů je nejčastěji černé, ale některé druhy mají bílé břicho.
Velice dobře létají, ale pohybují se především ve vodě. Výborně se potápějí a jsou znamenitými
rybáři. Této jejich vlastnosti se dodnes občas využívá v Číně a Japonsku k lovu ryb.
Krotkým kormoránům se na krk nasazují kroužky a vypouštějí se na lov. Rybu uloví, ale
díky kroužku ji nemohou spolknout, a tak ji donesou svému pánovi. Kormoráni jsou po světě
rozšířeni asi ve 30 druzích a jsou to společenští ptáci hnízdící ve velkých koloniích.
Jako fotografa mě na tomto ptáku zaujala stavba jeho oka. Oko, které je ustrojeno k vidění
na souši, je naprosto nepoužitelné pod vodou. Zakřivená čočkovitá rohovka, která normálně
zaostřuje obraz na sítnici, je zploštělá působením tlaku vody. V důsledku toho je rohovka
neúčinná a většina suchozemských živočichů není schopna vidět, tedy ani lovit, pod vodou.
Čočka kormoránů je mimořádně měkká, takže oční svaly ji mohou snadno roztahovat a stahovat.
Může se natolik deformovat, že se fakticky vyboulí skrz disk duhovky do zornice. Tím
se zvýší zakřivení čočky, což umožní, že obraz může být zaostřen na sítnici i pod vodou.
Toto vše funguje i ve značných hloubkách. Naftaři v Severním moři pozorovali z ponorky
kormorána lovícího v hloubce 45 metrů. Když kormorán vyplave na hladinu, jeho čočka se
pomocí očních svalů opět zploští, takže oko může zaostřovat i na vzduchu. Ale dost
již přírodopisu a pojďme se podívat na tyto ptáky na vlastní oči.
A nepůjdeme daleko, jenom na cíp Císařského ostrova, těsně pod výpusť
čističky odpadních vod v Praze Dejvicích. Tady totiž vytéká teplejší voda do Vltavy a
zdržuje se zde velké množství ryb, které zase slouží jako potrava pro kormorány. No a
aby se řetězec uzavřel, tak kormoráni poslouží nám jako “modelové”. Právě sem přilétá poslední
dobou v zimě velké hejno těchto ptáků a na stromech u břehu vyhlíží ve vodě svou kořist.
Dnes budeme potřebovat trochu delší skla, než na normálních fotovycházkách, citlivější
film, popřípadě monopod či stativ. Za základní sklo bych považoval 300mm objektiv, se
kterým budeme fotit více ptáků najednou či jednotlivce, kteří nebudou zrovna velcí. Patrné
je to na dnešních ukázkách. Pokud máte pětikilo, bude již vaše situace veselejší. Já jsem
na svoji třístovku našrouboval TC 2x, udělal si tak objektiv 600/8 a zariskoval jsem
i měkčí kresbu v rozích fotky a mohu říci, že se to vyplatilo. No a pokud patříte k takovým
šťastlivcům, že máte tisícovku či dokonce něco delšího, máte vyhráno. Já k nim nepatřím,
ale jsem klikař a mám kamaráda Otu Boušku, který ho má, nechal se na tuto výpravu zlákat
a zrcadlovou tisícovku mi zapůjčil na pár záběrů, takže vám mohu ukázat i fotografie
tímto dělem. Děkuji, Oto.
Po příchodu na místo nás již první ptáci čekali na stromech a vypadali docela legračně.
Měl jsem pocit, že kormorán má na nohou kožené rukavice, aby ho nezáblo a zamotaný krk,
jak neustále vyhlížel kořist či blížící se nebezpečí. Ptáci na nás sice čekali,
ale při jakémkoli hluku okamžitě odlétali. Říkal jsem si, že v této lokalitě musí být na člověka zvyklí a nebudou se plašit při jakémkoli pohybu dole na cestě. Bohužel, opak byl pravdou. Nechce to ovšem
panikařit a v klidu jít dále směrem ke špičce Císařského ostrova a přibližně uprostřed kolonie se zastavit
a vyčkat. Prostor, kde kormoráni sedí nejčastěji, poznáte lehce podle šedě zabarvených
stromů od jejich výkalů. Kormoráni si na vás opravdu zvyknou a za chvíli obsadí větve nad vámi. Měli
jsme s sebou tři poměrně hlučné děti a i tak jsme měli po několika minutách větve nad
sebou obsazené. Zdálo se, že fotografování nic nebrání, ale opak byl pravdou. Kormoráni
posedali na větve nad vodu, takže je od nás dělila poměrně hustá zeď větví a nebylo jednoduché
najít ten správný průhled na jednotlivé kousky. Nebylo jednoduché udělat alespoň pár
snímků, kde by kormoránovi nečouhala větev z hlavy či mu nezakrývala oko. Ale při troše
trpělivosti se pár snímků přece jenom povede.
Ptáci si na nás natolik zvykli, že když chtěl Honza vyfotit vzlétajícího kormorána a
požádal ostatní, aby ho po zaostření vyplašili, kormorán seděl jako přikovaný i při
našem tleskání a pokřikování. Po dlouhém čekání Honza nevydržel, sundal foťák od oka a
kormorán v klidu odlétl, takže nic, ale věřte, že statičtí kormoráni jsou taky krásná zvířata.
Dlouho jsem obdivoval jejich krásná těla, masky a zobáky v Otově tisícovce, aniž bych mačkal
spoušť. Jsou to nádherní tvorové a vyplatí se na Císařský ostrov zajet a alespoň si je
prohlédnout, když už třeba nebudete mít potřebné sklo na jejich vyfocení.
Všechny fotografie byly pořízeny fotoaparátem Canon 500N s objektivy Orestegon 300/4,
Orestegon 300/4 + TC 2x a zrcadlovým 1000/10. Všechny objektivy jsou manuální, takže
nejsou vhodné pro snímání letících ptáků, proto jsem se o to ani příliš nepokoušel (tedy pokoušel,
ale nevyšlo to. Na sedící jedince jsou uvedené objektivy plně dostačující.
Film Kodak Supra 400. Při focení třístovkou jsem nechával měření na matrixu a korigoval
o 1 až 1,5 clony do přeexpozice kvůli převládající obloze. Při použití tisícovky
jsem měřil zvýhodněným středem bez korekcí, jelikož tmavé tělo bylo v poměru s oblohou
přibližně 1:1. A ještě jedna rada na závěr. Buďte opatrní, pokud by se usadil nějaký jedinec
nad vaší hlavou. Jejich trus – známe guáno – je velice objemný a mohl by vám znepříjemnit
výpravu o zdlouhavé čištění vašeho nádobíčka či později opovržlivé pohledy spolucestujících
v MHD.
Přeji příjemný lov a mnoho krásných zážitků v přírodě a také mnoho povedených záběrů.
