Židovský hřbitov v Heřmanově Městci

Dnešní cíl je relativně malý svou rozlohou, ale velký svým významem. Je to jeden z nejstarších a hlavně nejlépe zachovaných židovských hřbitovů u nás. Navštívit ho s fotografickým přístrojem – na rozdíl od jiných památek podobného druhu – není vůbec těžké.

Heřmanův Městec je město v Pardubickém kraji, leží poblíž Pardubic, na silnici mezi Čáslaví a Chrudimí. Město má cca 5000 obyvatel. Nebudeme si ale prohlížet celé město, to třeba až někdy jindy. Podíváme se „jen“ na židovský hřbitov… Heřmanův Městec vznikl někdy na konci 13. století ze starší vesnice. Jeho majitel a zakladatel, jistý Heřman, si pozval na vyměření města lokátora Gottfrieda a jako první obyvatelé byli kromě Čechů pozváni i Němci; ovšem pojem Němci zahrnoval také židovské obyvatele, takže je dost možné, že se židé dostali do Heřmanova Městce již při jeho samotném vzniku.

Jisté však je to, že město je s židovským obyvatelstvem svázáno opravdu hodně výrazně. V roce 1570 zde již žilo 10 židovských rodin, nedlouho poté vznikla i místní židovská obec. Židé z Heřmanova Městce se živili převážně podomním obchodem s plátnem, vlnou či kůžemi; také půjčovali peníze, zejména šlechtě (židovské náboženství totiž nezakazuje a nikdy nezakazovalo půjčování peněz za úrok, zatímco křesťanům byl tento druh podnikání dlouho zapovězen). Po roce 1680 pozval hrabě F. L. Špork další židovské obyvatelstvo, aby zaplnilo morem a třicetiletou válkou dost zdecimované město. V roce 1724 zde žilo již 277 židů, roku 1826 již 492 a v polovině 19. století jich bylo již více než 800, což byl rekordní počet. Ve druhé polovině 19. století se totiž mladí židé začali stěhovat do průmyslovějších a ekonomicky zajímavějších lokalit, a tak jich zde v roce 1900 zbylo již jen 240. Od počátku 20. století místní židé sice ovládli obchod ve městě, ale přesto jich stále ubývalo, byl to však přirozený a nenásilný vývoj. Zajímavé je, že křesťané a židé zde žili zcela v míru a pohodě, konec jejich soužití udělala až německá okupace… Po druhé světové válce v podstatě zanikla židovská čtvrť, synagoga byla velmi poškozena a hřbitov téměř zanikl. Dnes je synagoga opravena (od roku 2004) a hřbitov také vypadá velmi udržovaně.

Hřbitov je na severovýchodním okraji města, poměrně blízko náměstí, kde se dá jednak bez problémů zaparkovat (jezdí zde také autobusy), jednak poměrně dobře poobědvat v místní restaraci. Není problém se kohokoli zeptat, synagogu či hřbitov zde zná každý. Hřbitov je otevřen vždy v sobotu odpoledne, ale podle osobní zkušenosti je možné se tam dostat i jindy, neboť přímo u hřbitova je domek, kde bydlí jakási rodina. Po zazvonění nás velmi ochotná paní jednak pustila dovnitř, jednak nám poskytla velmi kvalitní výklad a také nás zcela bez problémů nechala fotografovat, což mě – po zkušenostech např. z pražského židovského hřbitova – opravdu překvapilo. Mohli jsme zůstat, jak dlouho jsme chtěli. A ještě jedna kuriozita – nikdo nechtěl žádné vstupné, jakkoli nevím, jak je to možné…

Je to jeden z největších a nejstarších židovských hřbitovů u nás. Židovské hřbitovy mívají zcela zvláštní atmosféru, ale možná je to jen můj laický dojem. Tento je však opravdu krásně udržovaný a vypadá téměř idylicky. Nepotkáte zde žádné davy, neboť – alespoň pokud vím – není to zrovna příliš známá památka.

Dnešní rozloha hřbitova je téměř 4000 m². Nejstarší část leží zřejmě v oblasti navážek (vyvýšené místo blízko vchodu, poblíž márnice, v níž je údajně jediný dochovaný židovský pohřební vůz u nás). Navážky vznikaly proto, že vždy při nutnosti rozšíření hřbitova bylo nutno obstarat povolení, což se ne vždy podařilo, a tak se pohřbívalo v několika vrstvách. O založení hřbitova nejsou žádné konkrétní zprávy, ale je jisté, že vznikl současně s příchodem prvních židovských obyvatel, neboť ti se vždy v novém místě starali o to, aby měli místo důstojného odpočinku. Ústní tradice se navíc zmiňuje o náhrobním kameni z doby před rokem 1430, dnes již údajně zničeném. Do poloviny 15. století židovská enkláva v Heřmanově Městci vlivem válek či epidemií prakticky zanikla, ale ještě do konce zmíněného století bylo osídlení obnoveno. Téměř zcela zdevastovaný hřbitov se znovu začal používat a z oné doby jsou právě první navážky v nejstarší části.

Roku 1667 dochází k prvnímu známému rozšíření hřbitova, nejstarší náhrobky jsou však nyní povětšinou již zcela nečitelné; zachoval se jen jediný čitelný z roku 1647. Datace nejstarších náhrobků jsou často podle hebrejského letopočtu. Poté následovala ještě čtyři rozšíření hřbitova, poslední a největší nastalo v roce 1838. Po tomto rozšíření získalo místo svou dnešní podobu a velikost – je zde dnes celkem 1077 náhrobků v jednadvaceti řadách, včetně tumby a velké hrobky z poloviny 19. století. V mezerách mezi stojícími náhrobky je pak mnoho torz již zničených náhrobků, jejichž počet se pohybuje v řádu stovek. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1940. Co bylo se židy v době druhé světové války, je všeobecně známo. V Heřmanově Městci (a samozřejmě mnohde jinde) to konkrétně znamenalo, že židé přišli o veškerá práva, museli být označeni hvězdou, nesměli do hostinců, kulturních objektů, nesměli se vzdělávat ani obchodovat… Synagoga byla používána jako sklad, její zařízení zničeno, hřbitov byl opuštěn. Všichni místní židé byli transportování do ghetta v Terezíně a buď tam, nebo posléze v Osvětimi byli všichni zavražděni. Po roce 1948 se nikdo příliš nesnažil hřbitov ani synagogu opravit, hřbitov pustl a zarůstal vegetací, synagoga se změnila v ruinu. Obojí se začalo měnit až po roce 1989.

Tvary náhrobků jsou různé – kulaté, špičaté i asymetrické. Starší náhrobky jsou z pískovce, novější jsou většinou větší a z mramoru. Nápisy jsou hebrejské, německé a na nejnovějších náhrobcích i české, kromě nich jsou na stélách i tradiční symboly žehnajících rukou či konvic, rostlinné ornamenty a symboly znázorňující jména zemřelých. Hřbitov je majetkem Židovské náboženské obce v Praze a byl po roce 1989 opraven místními ochránci památek.

Fotografické vybavení není v tomto případě vůbec důležité. Vezměte cokoli, film či digitál, barvu či černobílý film… Myslím, že ani s použitím stativu nebude problém, nikdo mi jeho použití nezakazoval. Také je pochopitelně možno vůbec nefotografovat – některá místa stačí jen vidět. Jeďte se tam podívat, rozhodně to stojí za to.

Jen mám trochu obavu, aby si tento článek nevzali za cestovní návod ti, kteří své ubohé ego realizují tím, že urážejí a fyzicky ničí vše židovské jen proto, že mají dojem, že jsou něco víc než jiní lidé. Dost dlouho jsem proto váhal s uveřejněním tohoto textu – abych na hřbitov neupozornil ty nepravé. Věřím však, že to tak nebude.

Technika: Kinofilmová zrcadlovka Nikon F90x s objektivem Sigma 28–105mm f/2.8 – 4D ASPH, film Kodak Royal Supra 200 ASA (manuálně nastavena citlivost 160 ASA).
Mapa: PJSoft InfoMapa 9.0