Zkušenosti s fotografováním a ochranou fotopříslušenství v extrémně nízkých teplotách

Zpráva o tom, jaké komplikace mohou fotografa a jeho přístroje potkat při focení za extrémně nízkých teplot.

Během února letošního roku jsem se účastnil Expedice Finlandia Vodka Suomi Lapland 2001. Osm členů této expedice mířilo do NP Lemmenjoki, který se nachází ve Finsku, 300 km za severním polárním kruhem. V tomto období a v těchto zeměpisných šířkách není nouze o extrémní podmínky. Krajina přikrytá pod 1 m sněhu a teploty od –15°C přes den až po – 40°C přes noc přinášely problémy především naší technice.

35 stupňů pod nulou

Noční teploty jsem neuváděl jen z toho důvodu, abych ukázal, v jakých podmínkách jsme nocovali, ale především proto, že jsme v noci pozorovali a fotografovali Auroru Borealis. Kosmický jev, který je pojmenován tímto latinským názvem, je pro nás známější jako polární záře. Sledování této nebeské hry světel, a samozřejmě i její záznam na fotocitlivý materiál, byl jeden z úkolů expedice. Protože jsme nebyli na jednom místě a nemohli jsme využít komfortu vyhřáté chaty, byla otázka ochrany fotoaparátů a baterií před mrazem velice důležitá.

K fotografování jsme používali jednooké zrcadlovky Canon EOS 500 (objektiv AF 28-80), Minolta Dynax 3xi (AF 28–80) a Dynax 500si Super (AF 28–200) a kompaktní fotoaparáty Canon s 28mm objektivem a Olympus Mju-1 s objektivem 35mm. Protože jsme se snažili přinášet aktuální informace o průběhu expedice na internetových stránkách
http://www.ov.cz, používali jsme také digitální fotoaparát Hewlett Packard Photosmart 912 a digitální kameru Thomson VMD 9. Výrobce u těchto výrobků doporučuje provozovat přístroje v teplotním rozmezí 0 až 30°C. Tyto teploty jsme však měli jenom v autě při cestě za polární kruh. Později jsme si o těchto teplotách mohli nechat jenom zdát.

Digitální fotoaparát při silném mrazu.

Velké mrazy zvyšují požadavky na elektrické zdroje těchto přístrojů. V Minoltách jsou baterie 2CR5. Používali jsme značky Duracel a Varta. V Canonu jsme použili CR123 značky Panasonic. Kamera i digiťák měly originální Li-Ion aku. V parku nebyla žádá elektrická síť, proto jsme dobíjení akumulátorů pro kameru, digiťák a notebook realizovali pomocí alkalinových monočlánků typu D zapojených do paků. Dobíjení jsme prováděli pouze v okamžiku, kdy jsme mohli využít ochrany několika turistických srubů, kde bylo možné zatopit. Jen díky tomuto provizornímu dobíjení jsme mohli využít jejich služeb po celou dobu naší expedice. Přesto jsme z úsporných důvodů nepoužívali u digiťáku a digitální kamery LCD barevné displeje. U různých typů baterií používaných v jednookých zrcadlovkách a kompaktech jsme za celou dobu nezaznamenali žádný rozdíl a všechny sloužily v rámci možností spolehlivě.

Negativní stránkou možnosti využívat turistickou chatu, kde jsme se mohli trochu ohřát a dobít baterie, byla nutnost ochrany fotopřístrojů před kondenzací vlhkosti. Tento problém jsme řešili vložením přístrojů do igelitových sáčků a jejich umístěním na podlahu srubu. Zde byla teplota nejnižší a tím jsme se snažili minimalizovat případnou kondenzaci vlhkosti uvnitř sáčku. Pokud jsme s přístroji potřebovali manipulovat v chatě, nastal poněkud delší proces temperování.

Sobí stádo

Fotografování a samotná manipulace s přístroji byla za těchto podmínek velmi náročná. Při denních teplotách -20°C a nižších nešlo fotografovat bez rukavic. Pravidelné balení baterií za těchto podmínek nebylo možné, a proto jsme museli schovávat foťáky pod péřové bundy. Zde byly prakticky po celou dobu denního putování a do batohu se balily jen za špatného počasí, večerních příprav a samozřejmě spaní. Při chůzi se však pod péřovou bundou vytvářelo vlhké prostředí. Uschování vymrzlého přístroje pod bundu tak vedlo ke kondenzaci vlhkosti, kterou jsme omezovali balením přístrojů do originálního obalu. Denní fotografování se proto skládalo z poněkud časově náročných úkonů. Po nalezení vhodného objektu pro fotografování jste rozepli bundu, sundali vrchní rukavice, vyndali fotoaparát z ochranného obalu, nastavili všechny hodnoty, vyfotografovali, vypnuli přístroje, uklidili zpět do ochranného obalu, zapnuli bundu a navlékli vrchní rukavice. To všechno mnohokrát během dne a při teplotách, za kterých u nás vyhlašujeme uhelné prázdniny. Přístroje za této ochrany pracovaly spolehlivě.

Podobný postup byl u fotografování polární záře. Podmínky byly ztíženy ještě nižší teplotou a nutností použít stativ, a to vše za tmy. Ve všech případech, kdy bylo polární záři možno pozorovat, se teploty pohybovaly pod -27°C, jednu noc klesla teplota až na -35°C. Záběry ze stativu, kdy není možno ohřívat fotoaparát v rukách a expoziční doba je 30 s, velice rychle ubíraly bateriím na výkonu. Vše bylo řešeno odepínáním fotoaparátu ze stativu a úschováním pod péřovou bundu. Během dvou hodin, kdy byly elektrické výboje ve stratosféře nejsilnější, byl úkon vyndání fotoaparátu z pod bundy, upevnění na stativ, naexponování několika políček filmu, sundání ze stativu a opětovné schování foťáku pod bundu nesčetněkrát opakován. Drobné problémy jsem měl při výměně filmu a baterie. Na tuto relativně snadnou operaci jsem si byl nucen sundat všechny rukavice a poté provést výměnu. Během této krátké doby mi lehce omrzl malíček pravé ruky. Citlivost jsem získal až několik týdnů po návratu do vlasti. Po této zkušenosti doporučuji slabé rukavice opatřené gripem, aby přístroje neklouzaly a mohli jste provádět tyto jednoduché úkony bez větších problémů.

Polární záře

Jediné, čemu takové mrazy prospívaly, když pominu naprosté vyléčení všech účastníků od rýmy, byly fotografické filmy. Používali jsme pozitivní i negativní materiály značky Agfa o různé citlivosti. Pro denní focení jsme měli filmy s citlivostí 200 a 400 ASA, pro focení polární záře pak filmy s citlivostí 800 a 1600 ASA. Na ochranu filmů jsme neměli žádné speciální krabice ani jiné pomůcky. Ani temperování filmu v krabičce nebylo zapotřebí, protože filmy byly vkládány do přístroje se stejnou teplotou, jakou měl samotný film.

Každý, kdo zatouží po fotografování v těchto podmínkách, by se měl především dobře obléknout. Měl by mít při sobě větší zásobu baterií, než je obvyklé, a igelitový pytel pro ochranu přístroje před kondenzací vlhkosti. Rovněž by se měl vybavit dobrými rukavicemi, které umožní práci s fotoaparátem. Pokud takové rukavice nemáte, vyvarujte se kontaktu s kovovými částmi přístroje a stativu. Velkou pozornost si zasluhují umělohmotné pojistky stativu. Umělá hmota je v mrazu velmi křehká, a proto je potřeba spojky před manipulací vždy zahřát a až poté stativ nastavit na potřebnou výšku.

Světelné podmínky jsou v těchto zeměpisných šířkách dobré prakticky po celý den. Slunce zde vychází a zapadá velmi pomalu. Spáči tak nemusí litovat, protože se slunce po celou dobu své denní cesty pohybuje velice nízko nad obzorem. Stíny jsou proto po celý den dlouhé, světlo měkké a na fotografiích prakticky nelze poznat podle výšky slunce denní dobu.