Zvětšenina zhotovená pomocí dvojího osvitu s různou filtrací

První zvětšeniny na multigradačních papírech máme za sebou, pomalu si na sebe začínáme
s papíry zvykat a objevujeme jejich možnosti. Dnes si řekneme, jak dále
zlepšovat naši práci ve fotokomoře a jak naexponovat fotografii s velkým tonálním rozsahem.

Určitě jste při své práci v komoře narazili na fotografii, která měla velký tonální rozsah
a tento rozsah se vám nepodařilo dostat na papír, ať jste dělali co jste mohli. Pokud
jste použili měkké filtrace, byly světlé odstíny v pohodě, ale tmavé části vám připadaly
mdlé, málo černé. Pokud jste použili filtrace tvrdší, zlepšilo se podání tmavých partií,
ale světlé partie začaly být bez kresby a pokud jste je nadrželi, tak už začaly šednout
a zvětšenina se zdála být šedivá a tmavá. Máte chuť negativ vyhodit? Ano, to byste mohli
udělat, pokud byste měli pouze papíry s pevnou gradací, ale jestliže máme doma papíry
multigradační, tak budeme se zvětšeninou ještě trochu bojovat. Bojovat je silné slovo,
takže si s ní spíše trochu pohrajeme. Bude to trvat o něco déle a možná zničíme pár papírů,
než se to naučíme, ale výsledek bude stát za to.

Nejlépe by se názorný příklad ukazoval na portrétu krásné blondýnky, kde by byly jemně
prokresleny světlé vlasy a jemná pleť a vše by zvýrazňovala temná černá v očích, na řasách
a obočí, ale vzhledem k tomu, že portrétních fotografií a blondýnek zvláště moc nemám,
tak nepohrdneme fotografií dokumentární, kterou jste měli možnost vidět minulý týden
jako moji nejmilejší fotografii. Světlý pes nám dost dobře nahradí tu blondýnu 🙂 a
tmavých míst je na fotce taky dost a hlavně tato fotografie vznikla přesně dnes popisovaným
postupem.

Pokud jsem při zvětšování použil měkký filtr, byl světlý kožich psa naprosto v pořádku,
až na jeho tmavší partie. Pleťovka a vlasy syna byly taky dobré, ale zbytek působil velice
šedivě. Při použití tvrdší filtrace se začaly ztrácet detaily v kožichu psa a nepomáhalo
ani nadržení. Takže co s tím? Jediné řešení je dvojí osvit pomocí měkké filtrace a posléze
filtrací tvrdou. Co se vlastně stane? Laicky řečeno uděláme měkkou zvětšeninu s nedostatečnou
černou a druhým osvitem tam pak tu chybějící černou dodáme. Takže víme, co chceme, víme teoreticky jak
na to a nyní si to pojďme ukázat pěkně krok po kroku.

Do zvětšovacího přístroje vložíme měkký filtr. Jak měkký záleží na gradaci negativu a
na vašem záměru. Čím kontrastnější negativ tím měkčí filtr. Já většinou používám filtr
0 či 00 a funguje to. S tímto filtrem si uděláme proužkovou zkoušku a zaměříme se na
nejsvětlejší oblasti fotografie, kde chceme mít jemnou světlou kresbu. Tvář, vlasy blondýnky
a v našem případě kožich bílého psa. Normálně vyvoláme a určíme správnou expozici pro
tento filtr. Je to ta část, kde jsou nejsvětlejší partie téměř bílé s jemnou kresbou.
Nezapomeňte si zapamatovat (popřípadě poznamenat) expoziční čas, který vyhovuje pro tuto
filtraci.

Nyní vyměňte ve zvětšováku měkký filtr za filtr č. 5 a udělejte druhou proužkovou zkoušku.
Tentokráte se zaměříme na tmavé partie, v našem případě na oblast trika a tepláků klečícího
kluka nebo trávu vpravo od psa. Z proužkové zkoušky vybereme tu, kde budou dostatečně černé, ale ještě dobře prokreslené
stíny a ve světlých partiích nebude kresba žádná. Opět si zapamatujeme čas pro tuto filtraci.

Kdo si ze začátku nebude jistý, může si udělat pro každou filtraci ještě kontrolní zvětšeninu,
aby viděl celou fotografii, ale domnívám se, že po čase nebude ani tohoto třeba. A teď
už k finální fotografii. Ve zvětšováku necháme kontrastní filtr, do zvětšovacího rámečku
založíme celý papír a provedeme první osvit dle proužkové zkoušky pro tento filtr. Pozor,
na rozdíl od proužkové zkoušky je třeba tento osvit zkrátit o 15%! To znamená, jestliže
nám vyhovoval proužek s osvitem 20 vteřin, tak nyní exponujeme pouze 17 vteřin. Po ukončení
expozice necháme papír v rámu a opatrně, tak, abychom nehnuli se zvětšovákem či negativem,
vyměníme kontrastní filtr za měkký a můžeme provést druhou expozici. Tentokráte použijeme
čas pro tento měkký filtr a opět jej zkrátíme o 15% oproti proužkové zkoušce. Toto zkrácení je třeba udělat z důvodu načítání osvitu a pokud bychom čas nezkrátili, vyšla by výsledná fotografie příliš tmavá a bez kresby ve stínech.

No a teď už nezbývá nic jiného, než zvětšeninu vyvolat, ustálit a kochat se, jak se vám
to povedlo. Samozřejmě, že i u
tohoto postupu můžete vykrývat tmavší partie a naopak nadržovat světlejší místa. Bude
to chtít trochu více cviku, než u jednoduchého osvitu, jelikož budete vykrývat dvakrát
a pokaždé kratší dobu než normálně, ale určitě to taky zvládnete. Konkrétně
u této fotografie jsem ještě nadržoval hlavu kluka, aby byla světlejší, než okolní tráva.
Pokud máte doma své starší pokusy se stejnou fotografií, tak si je srovnejte s dnešním
dílem
a uvidíte, že tento nový postup dal vaší fotografii opravdu šmrnc.

Určitě vám nemusím vypisovat,
kde se všude dá tato finta používat. Na to určitě přijdete sami a nezůstanete jen u
portrétní fotografie, ale zajisté oceníte tento postup třeba i u fotografií architektury či krajiny.
Přeji vám příjemné chvíle
u vašeho dočasného “mixážního pultu” a příště se podíváme opět na dvojí osvit, ale trochu
jinak.