Zvíkov

Podle mnoha laiků i odborníků je Zvíkov jedním z našich nejkrásnějších hradů. Na kráse mu nic neubralo ani napuštění Orlické přehrady, zvýšení vodní hladiny a zaplavení některých částí areálu.

Zvíkov leží v okrese Písek, na soutoku Vltavy a Otavy, poblíž obce nazvané Zvíkovské Podhradí, což je – aspoň dle mého názoru – dost kuriózní název, když uvážíme, že se z obce k hradu jde či jede výhradně z kopce. Možná by to mělo být Zvíkovské Nadhradí… Zvíkovským Podhradím prochází silnice č. 121 z Milevska do Mirovic (resp. Smetanovy Lhoty) a cesta k hradu je značena šipkami; leží asi 1 kilometr od obce. Parkovat se dá porůznu v obci, dále u restaurace Pivovarský dvůr a nejblíže k hradu je placené parkoviště (a dál už je zákaz vjezdu), odkud je hradní brána vzdálená několik set metrů. Na Zvíkov můžete také přicestovat parníkem z Orlíku; přistávací molo je přímo u hradu a stejnou cestou se lze i vrátit – lodě jezdí několikrát denně.

Hrad je přístupný v sezóně od dubna do konce října, otvírací doba se však mění: 9:30 – 15:30 (So, Ne, svátky; duben + říjen), 9:30 – 16:00 (Út – Ne; květen + září) a 9:00 – 17:00 (Út – Ne; červen – srpen). Prohlídka je bez průvodce (vstupné činí 45 Kč, 25 Kč snížené) a je obsahuje poměrně malou část hradu – hlavně královský palác a kapli. Prakticky celý areál je však také přístupný, i když mimo prohlídku, o to však s větší svobodou pohybu. K vidění a fotografování je zde hodně.

Ostroh, na němž hrad stojí, byl podle archeologických nálezů osídlen již v pravěku. Královský hrad byl postaven za vlády Přemysla Otakara I. a průběžně dokončován ve 2. polovině 13. století. Za vlády Václava II. bylo dokončeno jádro hradu a za Přemysla Otakara II. byla stavba dokončena. Právě Přemysl Otakar II. zde velmi rád pobýval, Zvíkov byl jeho oblíbeným sídlem. Od roku 1307 byl Zvíkov v majetku Rožmberků, ale Karel IV. jej stejně jako mnoho jiných zastavených objektů navrátil do královského majetku. V době husitských válek nebyl Zvíkov husitským vojskem dobyt, což je pro opevněný hrad vždy dobrou vizitkou – husité byli opravdu dobří vojáci… Ovšem význam Zvíkova tak jako tak postupně upadal. Roku 1431 jej opět získali Rožmberkové a od roku 1473 zde 150 let působili Švamberkové, kteří hrad napřed drželi jako konfiskát a pak ho odkoupili.

Zajímavá je také doba třicetileté války. Zvíkov byl totiž poslední baštou protestantů v jižních Čechách. Od podzimu roku 1621 se zde asi 150 mužů posádky bránilo 4000 oblehatelů (což je více než šestadvacetinásobná přesila!), dokonce se nekatolickým vzbouřencům výpadem podařilo zmocnit blízkého Orlíka a dokázali na Zvíkov dovézt zásoby. Obléhání hradu trvalo do července 1622, kdy si posádka vymínila volný odchod. Poté hrad chátral a jeho význam dále upadal, byl využíván hlavně pro hospodářské účely a také jako ubytovna vojska. V 19. století už patřil Schwarzenberkům (od roku 1719), kteří nechali celý objekt velmi kvalitně opravit a zrekonstruovat, zejména pak královský palác. Důkladné opravy proběhly také v letech 1978 – 1980.

Nejstaršími částmi hradu vybudovanými do roku 1253 jsou Hlízová věž a přízemí jižní části královského paláce, do roku 1278 byl dokončen raně gotický královský palác uzavírající nádvoří ve tvaru nepravidelného pětiúhelníka. Ze stejné doby pocházejí arkádové ochozy v přízemí i v patře a také cenná hradní kaple s oltářem kolem roku 1270. Opevnění s vysokou vstupní věží s břitem (Hláska) bylo dokončeno do roku 1290. Vedle Hlásky stojí Hořejší brána, nyní vlastně jediné místo, kudy lze na Zvíkov vstoupit po souši. Po dokončení Orlické přehrady bylo zatopeno podhradí s kostelem svatého Martina a také vodní mlýn. Původní přístup z podhradí (nyní se na tom místě nachází přístaviště lodí) byl tzv. Železnou bránou. V sousedství královského paláce jsou nyní ruiny hospodářských budov (kuchyně, maštale, sklady, purkrabství). V kapli jsou pak fresky a ve Svatební síni nástěnné malby, obojí z 15. století. Při prohlídce se lze dozvědět mnohé o historii hradu, shlédnout archeologické nálezy i dobové vybavení interiérů. Z mnoha míst hradu je vynikající výhled na Vltavu, Otavu i jejich soutok.

Doporučoval bych, abyste se na Zvíkov (pokud zde hodláte fotografovat) vypravili co nejdříve po otevírací hodině; jedině tak se vyhnete davům všudypřítomných lidí a nebudete dlouho a zcela zoufale čekat na krátké okamžiky, kdy vám nebude nikdo vadit v záběru. Ráno je na hradě téměř absolutní klid a pohybovat se můžete prakticky po celém areálu. Návštěvu Zvíkova můžete spojit např. se zastávkou u Žďákovského mostu.

Fotografický materiál volte podle počasí a svých tvůrčích záměrů, žádná specifika tady nejsou. Záleží na tom, co konkrétně fotografujete, ale rozhodně to může být barevně i černobíle, digitálně i klasicky. V tom je mimochodem ona tvůrčí svoboda… Jestli fotografujete kompaktem, Zenitem nebo třeba nejmodernější digitální zrcadlovkou či středoformátovým přístrojem, to je pouze a jedině vaše věc a diskusí typu je lepší objektiv X než objektiv Y?, případně ještě horší varianty kdo fotí starým přístrojem, je hlupák si vůbec nemusíte všímat. Diskuse jsou vždycky teorie, vy se věnujte (věnujme se!) praxi. Třeba právě na Zvíkově. Nebo kdekoli jinde.

Technika: Digitální zrcadlovka Nikon D70 s objektivem AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3.5–4.5 ED při citlivosti čipu ISO 200 a manuálním nastavení bílé
Mapa: PJSoft InfoMapa 9.0