Zvířetice

S mimosezónními tipy na výlet je potíž – mnoho památek je zavřených, některé cíle se stanou kvůli sněhu zcela nepřístupnými, a tak je poměrně těžké objevit něco, co vypadá v zimě nebo na samém počátku jara lépe než kdykoli jindy… Zvířetice však takovým cílem jsou.

Zvířetice leží asi 7 kilometrů na sever od Mladé Boleslavi, prakticky v Bakově nad Jizerou (přesněji řečeno 1,5 kilometru od města); alespoň tamní nádraží je od hradu na dohled. Dostat se na hrad je velmi jednoduché: od nádraží v Bakově vedou značené cesty a navíc svůj cíl pořád vidíte na skále přímo před sebou. Provoz na železniční trati je až nezvykle hustý, a tak můžete auto nechat klidně doma (stejně je jediným použitelným místem k parkování plácek přímo před nádražím…).

Hrad vznikl na samém počátku 14. století a jeho zakladatelem byl Zdislav z Lemberka, syn Havla z Lemberka (ten byl purkrabím Pražského hradu) a jeho ženy, svaté Zdislavy. Zdislav měl dva syny, Heřmana a Markvarta (oba už se psali po sídle ve Zvířeticích, hrad tedy už musel existovat), kteří se poměrně výrazně a poněkud zmateně (přecházeli z jedné strany na druhou) angažovali v politických událostech následujících po létě roku 1306, kdy vymřel po meči vládnoucí rod Přemyslovců.

Pro stavbu si zakladatelé vybrali vynikající místo na břehu řeky Jizery. Ostroh byl chráněn ze dvou stran hlubokými koryty vymletými vodou, na východě pak srázem spadajícím k řece, bylo tedy nutno pouze oddělit západní předhradí příkopem přehrazeným příčnými zdmi. Hradba byla chráněna kulatými věžemi, z nichž se dosud zachovala jen jediná na severu; ta měla pravděpodobně strážní funkci, neboť byla nejblíže vstupu – u paty má 3,6 metru silné zdi a více než 9 metrů v průměru. Původně byla věž nižší, dvě vyšší patra, jež jsou zřetelně odlišitelná, jsou pozůstatkem renesanční přestavby. Hlavní obytnou stavbou byl palác, z něhož se dochovaly přízemní místnosti s valenými klenbami. V těchto místech jsou patrné ještě další pozůstatky staveb a vše dohromady tvoří zajímavý celek, kde se mísí mnoho stavebních vlivů.

Rod měl mnoho potomků a vlastnická situace se velmi zkomplikovala v době husitských válek, neboť se příbuzní ocitli na obou znepřátelených stranách. Dokonce není vyloučeno ani to, že se roku 1424 účastnil pravděpodobného (nicméně neúspěšného) obléhání Zvířetic i Jan Žižka, protože se s vojskem v té době pohyboval v blízkém okolí. V 16. století koupili hrad Vartemberkové. Jan z Vartemberka, tehdy jeden z nejbohatších šlechticů, byl v roce 1530 pasován na královského purkrabího (vládl Ferdinand Habsburský) a byl v takové pozici, že mu habsburský (a tedy silně katolický) panovník toleroval sympatie k luteránskému vyznání.

Jan z Vartemberka a poté jeho syn Adam se zasloužili o velké stavební úpravy hradu. Nejprve bylo mezi původním palácem a západní věží postaveno nové pozdně gotické palácové křídlo, za Adama z Vartemberka pak přibylo jednopatrové renesanční křídlo, jehož stavba si vynutila dokonce změnu vstupu do hradu; do zdi byla vylámána nová brána a branka pro pěší, jimiž se do hradu vstupuje i teď. V roce 1592 pak byla zvýšena věž; přístavba byla provedena z cihel, tudíž je velmi dobře rozpoznatelná. V místě východní věže byla na počátku 17. století postavena kaple, jejíž zbytky jsou patrné dodnes. V roce 1693 (to už ale patřily do majetku Valdštejnů) zasáhl Zvířetice blesk a celý hrad vyhořel, byl však opraven a sloužil dále svému účelu. V roce 1720 postihl hrad stejný osud, ale tentokrát už byly Zvřetice ponechány svému osudu. V majetku rodu Valdštejnů zůstaly pak Zvířetice až do roku 1945.

Nyní je hrad volně přístupný po celý rok. Je odtud pěkný výhled do kraje, ale hlavně je coby rozhledna přístupná věž, respektive její stále ještě provozuschopné torzo. Do zdiva věže byly zazděny traverzy držící betonové panely, nicméně tato úprava není nijak přehnaně necitlivá a vůbec nenarušila charakter stavby. Z věže si lze udělat dobrou představu o tom, jak hrad původně mohl vypadat a jakou tvořil dominantu kraje. Domnívám se, že právě v zimě a na počátku jara nastává ideální doba pro fotografickou návštěvu hradu. Dost pravděpodobně budete sami a také torza staveb na sněhu dobře vyniknou, stejně tak jsou vidět – v jiných ročních obdobích zcela zarostlé – ruiny hradeb a menších staveb.

Těžko radit, co si vzít s sebou za fotovýbavu, univerzální doporučení neexistuje, platí snad jedině otřepané rčení každému co jeho jest. Zda film či digitál, zda černobíle či barevně, je docela jedno, vždy jde o výsledný produkt, a tím je fotografie. Nepochybně se hodí objektivy všech ohnisek, stejně tak stativ a chcete-li fotografovat v místnostech bývalého paláce, nezapomeňte ani na blesk. Nenechte si ujít pohled z věže, stojí za to – málokde můžete vystoupat až na vrchol věže, z níž polovina chybí… I rozsáhlou a těžkou výbavu, takovou fotografickou „plnou polní“ na hrad od vlaku nebo auta donesete, je to opravdu blízko. Mám takový nápad: zkusit na Zvířeticích pár fotografií za bouře nebo deště, takový hororový výjev. V ruinách paláce se dá docela dobře schovat i odtud fotografovat; kdyby na to přišlo, dalo by se zde i přespat (což podle zde nalezených ohnišť mnozí činí, ovšem pochopitelně v létě). Docela určitě tam ještě někdy vyrazím.

Technika: kinofilmová zrcadlovka Nikon F90X, objektivy Sigma 28 – 105 mm f/2.8 – 4 D ASP a Tokina 17 mm f/3.5 AT-X, materiál Kodak Royal Supra 200 ASA (pro vyšší saturaci barev byla manuálně nastavena citlivost 160 ASA).
Použitá mapa: PJSoft InfoMapa 9.0