Dobrý den, zajímala by mě historie vzniku tzv. základní řady clonových čísel. Zjistil jsem, že celou řadu lze odvodit násobením dvěma ze dvou čísel – z čísla 1 a z čísla 1.4, přičemž násobky se pravidelně střidají. Takto vznikne řada 1, 1.4, 2, 2.8, 4, 5.6, 8, 11.2, 16, 22.4, 32, 44.8 a 64. Vynechání desetin od čísla 11 výše si vysvětluji nedostatkem místa na clonovém kroužku. Je tato moje úvaha správná?
Základní řada clonových čísel
František Sedláček
Odpověď redakce
Vaše úvaha se ubírá správným směrem. Jedná se o geometrickou řadu a tím krokem je přesně odmocnina ze dvou, přičemž jako počátek či jeden pevný bod slouží 1. Stupnice totiž pokračuje i na 0.7, 0.5, … jen se nejedná o objektivy, se kterými bychom se ve fotografické praxi běžně setkávali.
Tento krok je zvolen proto, že pokud zvýšíme zaclonění o jedno základní číslo (které je větší odmocnina-ze-dvou-krát), potom má vstupní pupila objektivu odmocnina-ze-dvou-krát menší průměr (A = f / D, proto D = f / A) a tedy 2x menší plochu, takže pustí na film poloviční světelný tok.
A naopak – pokud odcloníme o jedno číslo, pupila má odmocnina-ze-dvou-krát větší průměr a tedy dvakrát větší plochu, takže do objektivu a na film pronikne 2x více světla.
To je přesně v protiváze se základní řadou časů, které se zdvojnásobují – 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8 … 1/125, 1/250, … I tady jsou drobné odchylky, u 1/16 je mírná změna na 1/15, stejně tak obvykle je 15s místo 16s. Je to opět kvůli jednoduššímu zapamatování. Rozdíl se v praxi neprojeví, pokud vůbec nějaký je – fotoaparát může z konvence zobrazovat 1/1000, ale závěrka může mít nastaven skutečný čas 1/1024.
Tím získáme řadu vzájemně zaměnitelných dvojic čas-clona, neboť zacloněním o jednu clonu a zároveň prodloužením času o jeden základní krok získáme stejnou expozici (0.5 x 2 = 1). Ta je totiž dána součinem světelného toku a času, po kterou na film dopadá.