Kinofilmový skener Konica Minolta Scan Elite 5400 II

Recenze lehce upraveného modelu kinofilmového skeneru Scan Dual 5400 verze II.

Úvod

Obsah balení

Technická data dle výrobce

Počítač použitý na testování, instalace

První seznámení aneb co je jinak?

Software – ICE, Pixel Polish, ROC, GEM, SHO

Software – Adobe Elements

Skenování – výsledky a kvalita

Závěr

Úvod

Tentokrát vám nabídnu poněkud kratší recenzi, protože skener je lehce vylepšenou variantou verze předchozí. Budu tedy psát o těch nejpodstatnějších změnách a dovolím si být poněkud familiérní. Podle mého osobního názoru je totiž tento model typickým „vítězstvím marketingu nad zdravým rozumem“. Přesto je to skener vynikající, takže moje hodnocení nemusíte brát zas tak vážně.

Pro podrobnější představu je dobré si přečíst také recenzi na předchozí model.

Obsah balení

• vlastní skener
• plastový držák filmového pásu pro 6 políček
• plastový držák diapozitivů v rámečku pro 4 kusy
• kabel USB, síťový adaptér
• tištěný manuál ke skeneru v češtině
• 2x CD – obslužný program a twain rozhraní, Adobe Elements 2

Technická data dle výrobce

• fyzické rozlišení 5400 dpi
• 16-bitový A/D převodník, výstup v hloubce 8 a 16 bitů na barvu
• denzita 4,8
• zdroj světla – LED diody
• funkce ICE (hardwarové odstranění prachu a škrábanců), Pixel Polish (automatická úprava barev a jasů ve snímku), ROC (obnovení barev), GEM (potlačení zrna), Digital SHO (optimalizace stínů a světel)
• vícenásobný sken (až 16x) jednoho políčka
• USB 2.0 (zpětně kompatibilní s USB 1.1)

Počítač použitý na testování, instalace

Skener jsem instaloval na svůj domácí počítač, vzhledem k rozhraní USB 2.0 se dá předpokládat bezproblémový provoz na jakémkoliv rozumném počítači. Rychlost skenování popisovaná v technických parametrech je opět spíše zbožným přáním výrobce, ale tak je tomu u všech značek na světě a uživatel si již dávno umí svůj „překlad do reality“ udělat sám. Snímky a časy byly získány na PC – AMD Athlon XP 3000+ (400 MHz FSB), RAM 1 GB, základní nastavení bez přetaktování + systémové utility od výrobce, systém Windows XP Home SP2, grafický software Photoshop Elements 2.0 a software ke skeneru.

Instalace je bez komentáře, je rychlá a nemá slabé místo, prostě nainstalujete a skenujete. Nemám co dodat.

První seznámení aneb co je jinak?

Tady bych si dovolil trošku úsměvnější formu recenze, nakonec suchá čísla nejsou až tak zábavná. Co se tedy změnilo proti předchozímu modelu?

SKener je elegantní a rámečky konečně vyřešené

Klady

• Protáhlý tvar skeneru zůstal zachován, nejsem žádný estét, ale barevné provedení spolu s elegantním čelním panelem se mi opravdu líbí, byť na funkci nemá žádný vliv. 🙂

• Automatické nastavení skenování jednoznačně zohledňuje nejsvětlejší místa, takže dosáhnete i u hodně kontrastních diapozitivů jejich vynikajícího prokreslení, například mraků v krajině. Na druhou stranu pak vycházejí stíny natolik tmavé, že ani 16 bitů výsledek nezachrání a při případném silném zesvětlování je snímek poměrně mdlý a někdy proužkatý (ne vždy). Pomoci může funkce SHO, ale opět, nikoliv pokaždé. Tudíž klad i zápor zároveň.

• Fantastická hloubka ostrosti. I hodně prohnutý či zohýbaný diapozitiv je naskenován ostře, takže ho není nutné vyjímat z rámečku.

• Rámečky jsou zcela přepracovány, konečně mají opravdu inteligentní řešení jak pro diapozitivy v rámečku (tři se zakládají, čtvrtý se zasunuje / vysunuje zepředu), tak pro pásek filmu (perfektní výřezy pro prsty na obou koncích i stranách pásku). Proč takováhle maličkost trvala tak dlouho, páni návrháři?

• Protože rychlost je metlou naší doby, jsou udávané časy skenování ještě rychlejší, bílá bělejší a skeny pestřejší. Časy jsou cucané z prstu, podmínky skromně zahrnuté v položce „dle testovacích standardů Konica Minolta“ nikdy nepoužijete (bez ICE, bez autofocusu, …). Nicméně 16-ti násobné skenování již netrvá dvě hodiny ale přijatelných 15 minut, celkově je skener rychlejší a práce s ním díky tomu příjemnější.

• Každé nastavení parametrů pro Preview si lze odložit formou upraveného zmenšeného snímku pro pozdější porovnání snímků s nastavením jiných parametrů. Zrovna tak lze uložit libovolné nastavení a opakovaně ho vyvolávat. Aneb ještě lepší než jsme doufali (fakt).

• Vypadlo rozhraní FireWire, vzhledem k jeho rychlosti srovnatelné s USB 2.0 mi to přijde jako rozumné rozhodnutí, šetřící pár peněz uživateli (doufám).

Zápory

• Automatické nastavení skenování jednoznačně zohledňuje nejsvětlejší místa, takže dosáhnete i u hodně kontrastních diapozitivů jejich vynikajícího prokreslení, například mraků v krajině. Na druhou stranu pak vycházejí stíny natolik tmavé, že ani 16 bitů výsledek nezachrání a při případném silném zesvětlování je snímek poměrně mdlý a někdy proužkatý (ne vždy). Pomoci může funkce SHO, ale opět, nikoliv pokaždé. Tudíž klad i zápor zároveň.

• Od jistého modelu s rámečkama menšíma než kinofilmové políčko (což byla neuvěřitelná hloupost) Konica Minolta udává jako plus sken v plném formátu 100 % políčka. Krásný příklad, jak lze z dřívějšího nesmyslného rozhodnutí vytěžit maximum a udělat z něj následně ctnost. A také nahrávka pro recenzenty, kteří to od té doby otloukají výrobci o hlavu. 🙂

• Protože počáteční či provozní kalibrace na výbojku trvala dlouho nebo byl konkurenční Nikon s LED světelným zdrojem zajímavější, přešla Konica Minolta na LED také. Jenže co Nikon piluje řadu let od svých prvních modelů, dala Minolta do svého nejlepšího modelu a já klidně a veřejně konstatuji, že to byl poněkud neuvážený krok. Bude rozebráno v recenzi dále.

• Další funkce zhruba odpovídá podobné funkci od Nikonu, jmenuje se „Digital SHO“ a má sloužit k optimálnímu převodu nejsvětlejších i nejtmavších míst snímku. Jenže, co tvůrci Nikonu předali uživateli ve více než funkční podobě, spáchala Konica Minolta na koleně a výsledek nesahá Nikonu ani po kotníky. Tohle doufám výrobce co nejdříve napraví nějakým updatem, evidentně se jedná o nedotaženou softwarovou záležitost. Opět bude propíráno v dalším textu.

• Zlepšená reprodukce barev negativního filmu spolu s integrovanou funkcí „Film Expert“ pro dosažení těch nejlepších výsledků se nějak nekoná, alespoň mé negativy dávají stejně chybný výsledek jako dříve (zato stoprocentně stejný). To nikdo z firmy Konica Minolta nikdy nefotografoval vojenskou techniku v trávě??? Bude rozebráno dále.

• Co zůstalo a co proklínám, je zcela brutální „narvání“ rámečku do skeneru, pokaždé mám strach, že něco poškodím. Potřebujete k tomu nemalou sílu a není pevně dán ani začátek, ani konec vtlačení. Navíc rámeček je dlouhý a vy si s ním páčíte ruku, proč se nezlepšilo tohle? No, já vím, musela by se změnit mechanika, což je docela citelný zásah.

• Drobnou chybkou ovládacího programu je neindikace stavu, zda vůbec něco dělá, hlavně po skenování při následných úpravách snímku v počítači (ROC, GEM, SHO). Kupodivu se mi často neobjevily ani typické přesýpací hodiny, pro majitele slabších nebo občas zlobících počítačů to může být deprimující, není totiž jasné, zda program něco dělá nebo úspěšně zamrznul (nezamrznul ani jednou).

Software – ICE, Pixel Polish, ROC, GEM, SHO

Funkce ICE – hardwarové odstranění prachu a nečistot u skeneru této třídy pracuje přesně tak, jak očekáváte. Výsledky jsou prvotřídní, rozostření žádné, dál není co řešit. Tahle funkce je již vyvinutá dlouho a tak nějak není co zlepšovat (nebo alespoň já tam nic nevidím).

Pixel Polish se snaží korigovat skenované snímky buď zcela automaticky (a nepředpokladatelně) nebo zadáváte typ scény a program se snaží dosáhnou nejlepšího výsledku (má od vás základní parametry fotografování a je se tedy čeho chytit). Této funkci jsem nikdy nepřišel na chuť, protože výsledek je snímek od snímku jiný a vždycky je sázkou do loterie. Laickým uživatelům může výrazně pomoci, ovšem u těch moc nepředpokládám, že by kupovali skener téhle relativně vysoké kategorie.

ROC a GEM jsou funkce popsané již dříve, na jejich výsledcích se nic nezměnilo a je třeba jejich nastavení pro jednotlivé značky filmů vyzkoušet. Jinak ROC lze použít nejen k rekonstrukci barev, ale občas dává dobré výsledky například pro typicky modré diapozitivy z hor. GEM eliminuje zrno, jak je uvedeno výše, záleží na filmu a laboratoři, jak dobře vám ho vyvolají. Není jiná rada než vyzkoušet, u velmi zrnitých filmů jde vždy o kompromis mezi celkovou ostrostí snímku a viditelností zrna.

Běžný diapozitiv se západem slunce

Digitální SHO měla být, alespoň pro mě, bomba. U Nikonu LS-50 tomu tak bylo a tohle je naprosto totožná funkce. Dolaďujete podání nejtmavších míst, nejsvětlejších míst a rozsah, od kterého se mají body lišit a tedy být zahrnuty do výpočtu. Jenže člověk nemá být moc nadržený, tenhle přídavek spolu s přílišným zohledněním nejsvětlejších míst přinese uživatelům při skenování kontrastních diapozitivů řadu bezesných nocí. Rozsah parametrů funkce je totiž malý a ani při nastavení na maximální hodnoty jsem nedosáhl výsledků srovnatelných s Nikonem LS-50, ten má přitom nižší rozsah barevné hloubky. Nejtmavší místa prostě zůstala tmavá, s málo čitelnými detaily, navíc se v nich objevují proužky. Předchozí model se starším softwarem bez této funkce dosahoval vizuálně lepších výsledků. Jak jsem již uvedl, nepokládal bych to za vadu, prostě je program v tuto chvíli ne zcela dotažený a bude potřebovat drobet doladit. Budu tedy milosrdný.

Zrovna tenhle diapozitiv není zas tak tmavý, jak ve výsledku vypadá

Co už ovšem je problém a značný, je proužkování ve výsledném snímku, pokud je diapozitiv tmavý a budete ho zesvětlovat. Je úplně jedno, jestli k tomu použijete Photoshop a sáhnete na nastavení gamy nebo přímo funkci SHO, ve snímku jsou proužky a to docela výrazné. Co mi není jasné, u některých skenů jsou, u jiných ne, takže nevím, kde hledat nějakou závislost. Předchozí model tento problém jednoznačně neměl a je otázkou, kde vlastně vznikl. Osobně ho pokládám za výsledek změny světelného zdroje z výbojky na LED, protože s tímto řešením nemá Konica Minolta naprosto žádnou zkušenost. Přijde mi to škoda, protože funkce SHO sama o sobě může řadě uživatelů zjednodušit práci, díky uvedenému proužkování je ale její přínos velmi diskutabilní. Jinak proužkování je vidět za dvou předpokladů, za prvé skenujete hodně tmavý diapozitiv (jenže se neobjeví u každého, ach jo), za druhé použijete snímek v maximálním možném formátu. Na normálně exponovaném negativu se nevyskytuje. Řekl bych, že se jedná o přílišné zesílení signálu z CCD, které pak již generuje v nejtmavších místech šum. I když to moc neosvětluje, proč zrovna v proužcích a proč jen někdy.

Software – Adobe Elements 2.0

Se skenerem dostanete běžný program Adobe Elements ve verzi 2.0, který sice není špatný, ale stále neumí zpracovat skeny se 16-ti bity na barvu. Uživatel dostává vynikající skener, jehož nejlepší skeny nemá v čem upravit (pokud si nějaký program neukradne). Aby bylo jasno, tuhle politiku drží všichni výrobci filmových skenerů bez výjimky, jenže dnešní doba je již dál a v konkurenci s digitálními zrcadlovkami by tam už ten lepší program mohl být. Nakonec, každý převodní software pro RAW formát umí pracovat s plnou barevnou hloubkou 16 bitů na kanál, tak proč by to nešlo tady? Opravdu by byl problém alespoň základní úpravu ve vyšší barevné hloubce zařadit? Nakonec by stačila rotace, ořez, úprava histogramu a následný převod na RGB 24 bitů. Stejně finální tisky nebo osvity (digitální minilaby) probíhají ve 24 bitech, tak co.

Skenování – výsledky a kvalita

Aby čtenář neměl dojem, že skener se Konice Minoltě nepovedl, rovnou říkám, tak tomu není. Pro běžný negativ nebo normálně exponovaný diapozitiv bez extrémně tmavých stínů jsou výsledné skeny prvotřídní a opravdu ostré. Což mě více než příjemně překvapilo. Osobně jsem zastáncem psaní logických recenzí, tj. těžko budu rozpitvávat, že skener má prvotřídní barevnou hloubku a ostrost, když tohle Konica Minolta vyřešila dříve a v tomto směru k výrazné změně nedošlo. Přijde mi mnohem rozumnější vypíchnout chování novinek nebo odlišností, které jsou pro uživatele mnohem zajímavější.

Zatracená zelená …

S negativem je vše v pohodě, až na pár výjimek. Nevím, proč zrovna bojová technika v trávě (tj. snímek se zelenými odstíny převládajícími v celé ploše), dělá převodnímu programu problém. Na druhou stranu rozsah barevné hloubky ze snímku vydoluje opravdu maximum, jak ve tmavých, tak ve světlých místech. Skener jsem v tomto směru nechal vše převádět automaticky, pokud se dostanete do podobné situace, stačí automatické nastavení vypnout a pohrát si s parametry pro dosažení správného výsledku. Jak jsem již psal výše, používám tyto negativy k testování skenerů dlouho a nikdy s nimi nebyl problém, až u Minolty. Tedy je poněkud zlomyslně používám dál a čekám, kdy problém zmizí. Tak je potřeba se na výsledek dívat.

Normálně krytý diapozitiv

U diapozitivu je dilema drobet složitější. Předchozí model díky vysoké barevné hloubce dával vynikající výsledky, takže jsem srovnával jen a pouze s ním. Pro běžně kryté diapozitivy (ani extrémní jasy, ani extrémní stíny) jsou výsledky naprosto stoprocentní a navíc pro prohnuté filmy ostřejší, takže zřejmě došlo k nějaké změně v optice (nebo se mi jinak zkroutil používaný diapozitiv). Tady byl ostrý i předchozí model, takže v tomto směru nelze očekávat viditelnou změnu, není kde ji brát, tohle už Konica Minolta vyřešila. Došlo ale ke zcela zásadní změně chování programu v automatickém režimu, kdy jsou upřednostňována nejsvětlejší místa snímku takovým způsobem, že tmavší místa jsou mnohem tmavší než na snímku. Jinak řečeno, abych dosáhl srovnatelný výsledek s normálním skenem na jiném modelu skeneru Konica Minolta, musel jsem nastavit gamu na 1,5 – 1,75. To není úplně málo a dojde ke zbytečnému zvýraznění šumu, byť je malý, a barvy částečně ztrácejí svou brilanci (když je nedoladíte na jiném místě programu). Pokud se danou situaci pokusíte vyřešit pomocí SHO, nedostanete zcela optimální výsledky, se snímkem je potřeba si potom pohrát a na mě působil mdle. Srovnání s Nikonem neobstojí, tady bych dal Nikonu LS-50 100 % a na skener Konica Minoltu 5400 II by s bídou a zavřenýma očima zůstalo 20%. Navíc se v některých snímcích objevily již zmíněné proužky, průšvih je, že ne ve všech.

Protože Konica Minolta dělá opravdu dobré skenery (psal jsem recenze na všechny a tohle je první skutečný problém, se kterým jsem se setkal), přisuzuji vznik proužků změně světelného zdroje a s tím souvisejícího nastavení A/D převodníku. Prostě je daná soustava nedoladěná a občas zlobí. Na druhou stranu lze předpokládat, že nastavení je otázkou obslužného programu nebo firmware, nepokládám ho za chybu hardware (to je češtin, co!). Abyste si neřekli, co nám to proboha autor tlačí do hlavy, tak proužky vám budou vadit jen a pouze na velké fotografii, třeba 20 x 30 cm a výše. Na malé nic nepoznáte. Navíc, neladil jsem desítky možných parametrů v programu, protože jsem také jen člověk a den má jen 24 hodin, choval jsem se spíše jako běžný uživatel. Tj. pokud na běžné snímky automatické nastavení s přehledem stačilo, nelaboroval jsem příliš s nastaveními pro pár kontrastnějších diapozitivů.

Sken – diapozitiv barevný 5400 dpi	Rozhraní USB 2.0 na mainboardu
Základní sken 8 bit / 16 bit	52 vteřin / 58 vteřin
Sken + ICE 8 bit / 16 bit	1 min. 50 vteřin
Sken + ICE + Polish 8 bit	2 min. 25 vteřin
Sken + ICE + SHO (logicky 8 bit)	2 min. 40 vteřin
Sken + ICE v rozlišení 1350 dpi	35 vteřin
Sken + ICE + 16 průchodů	15 min. 50 vteřin
Tabulka se věnuje pouze diapozitivu, protože vzhledem k výraznému nárustu rychlosti skenování jsou rozdíly mezi negativem a diapozitivem minimální. Nakonec, předchozí model se s vyjímkou vícenásobného skenování choval stejně.

Závěr

Jak jsem na začátku recenze upozornil, pokládám skener nikoliv za logický výsledek postupné práce vývojářů, ale za výsledek tlaku marketingu. Tím vznikl v poměrně krátké době údajně „nový“ výrobek, který místo odstranění starých nepodstatných chyb zanesl do jinak precizního skeneru řadu chyb nových a vytvořil tak poněkud pochybný „update“ lepšího výrobku na horší. Pravdou je, že většina mnou udávaných negativních vlastností je zřejmě záležitostí ovládacího programu a lze tedy předpokládat, že novější verze některé chyby odstraní. Přesto je pro mě vznik tohoto modelu skeneru naprosto nepochopitelný. Ve výsledku dostanete rychlejší skener (rychlost opravdu byla slabým místem předchozího modelu), s konečně vyřešenými rámečky (rámečky opravdu byly slabým místem), s údajně lepší řadou funkcí (funkce opravdu NEBYLY slabým místem), údajně mnohem lepším skenováním negativů (negativy BYLY a JSOU slabým místem) a ještě lepším barevným převodem (barevný převod opravdu NEBYL, ale ve stínech momentálně občas JE slabým místem).

Osobně by se mi líbil skener Konica Minolta Scan Elite 5400 III, který by kompiloval ty dobré vlastnosti obou variant. Tj. nové rámečky, nová rychlost, starý zdroj světla, starý software, stará hloubka barev, nové upřednostnění světel + staré zachování stínů. Na místě firmy Konica Minolta bych v tichosti dané chybky napravil a začal dodávat stejnojmenný skener s bezchybným programovým vybavením. Zvolená cesta dohnání a předehnání Nikonu (samozřejmě přeháním, nicméně i takto se na daný skener mohu dívat) se nekoná a tady bych, s ohledem na vynikající výsledky předchozího modelu, dal jednoznačně přednost Nikonu LS-50 před touto variantou. Jinak řečeno, raději bych si koupil starý a pomalý model Scan Elite 5400, než nového nedoladěného rychlíka. Výsledky skenů, hlavně ve stínech u tmavších diapozitivů, mě prostě nepřesvědčily. Ohledně negativů bych se nebál, moje testovací negativy jsou pro Minoltu již tradičním kamenem úrazu a možná proto je zlomyslně používám dál. Přesto pro 99,9% vašich negativů bude všechno v pořádku, opravdu.

Co ovšem hodnotím obrovskou jedničkou s hvězdičkou jsou ostatní možnosti dodávaného programu. Díky možnosti uložení jakéhokoliv nastavení a hlavně „odložení“ některých upravovaných snímků do lišty k pozdějšímu srovnávání parametrů se puristé mohou vyřádit, případně si laici mohou po pracném nalezení a uložení správného nastavení oddychnout. Tohle je silné místo Konica Minolta a Nikon zde naopak nemá ani bodík za snahu.

Rozhodnutí co s tím, je na vás. Uvidíme, jak rychle vydá Konica Minolta novou verzi obslužného programu a zda v ní budou odstraněny alespoň některé problémy. Po pravdě, pro normálně exponované diapozitivy vám výše uvedené nectnosti vadit nebudou, možná si jich ani nevšimnete, naopak dostanete nádherně ostré a velké skeny, zrovna tak u běžných negativů. Pokud je vaše tvorba různorodá a obsahuje řadu kontrastních diapozitivů s tmavými místy, případně používáte lehkou podexpozici, která produkuje tmavé (ale jinak nádherné) diapozitivy, počkal bych, co s tím Konica Minolta udělá a do koupě nového modelu se nehrnul.

Tentokrát do závěru neuvádím souhrn plusů a mínusů, protože veškeré výhrady z mé strany se vztahují k funkci ovládacího programu nebo k záležitostem s ním souvisejícím. Při jeho změně by tedy bylo všechno jinak. Jako protiváhu zmiňuji hlavně skenery značky Nikon, protože byly dlouhá léta určitým etalonem v oboru a tak srovnání s nimi je zcela na místě. I když dnes jsou obě značky rovnocennými partnery. Rád bych do našich recenzí zahrnul také skenery poslední fotografické značky – Canonu, leč místní zastoupení nějak neoplývá ochotou k jejich zapůjčení.